1) Líbí se vám tento projekt? 2) Budete ho využívat?


  • Celkový počet hlasujících
    9
Vítejte,
v novém, poetickém projektu jménem FoE Poezie.
O co jde?
Jde o menší projekt, zde můžete zveřejnit svou básničku/písničku nebo cokoliv co se týká poezie. Projekt není pod záštitou týmu FoE, je pod záštitou flowering cherry (mě). Projekt byl vytvořen 25.4.2020. Nejsou zde žádné limity, můžete zde odeslat jakýkoliv typ poezie.

Od kdy do kdy, můžu odeslat příspěvek?
Vlákno je v tuto chvíli aktivní a své příspěvky můžete odesílat kdykoliv (i v noci).

Je potřeba se nějak přihlásit, hrát hru nebo podobně?
Ne, svůj příspěvek můžete odeslat ihned, bez jakékoliv zbytečné přihlášky. Nahoře je nepovinná anketa, budeme rádi za hlasy!

Kam mám odesílat dotazy a podobně?
Dotazy odesílejte mě do soukromé zprávy. V případě nějakého překlepu nebo jiné gramatické chyby mě ihned kontaktujte.

Děkuji moc za všechny příspěvky a pomoc,
S úctou,
flowering cherry.
 
Naposledy upraveno:
Přestože jsem hlasoval, že nebudu využívat toto vlákno, tak jednou tak učiním...

Sebevrahova Elegie
Drone Spencer

Jak muž s maskou skrývám se,
neviditelným chci být,
odhalení bojím se,
nadále zahalen chci být.

Život mne staví překážky,
odhalit se mne světu snaží,
abych si vyslechl narážky,
s kterými to vše bude těžší.

Jak muž s maskou skrývám se,
ukryt zůstávám,
klepu se, bojím se,
smrti dveře zatím zavírám.

Nikdo mne nechápe,
život mne zkouší,
jsem jak slepec, co po dalším kroku tápe,
táhne mne deštěm i vyprahlou souší.

Ještě jednou tě prosím,
osude, krutý osude,
žádám tě a trpím,
nic po nás tu nezbude.

Hledám odpovědi,
tam kde nemám,
brzy dojdu k boží zpovědi,
sám, zcela sám.

Jen ona masku mne sejme,
už mne nezastavíte,
s ní zadobře mějme,
ódu jí pějme.

Benzín a pneu použij,
hřejivý pocit zažij,
od myšlenek se osvoboď,
nestoupej si nad plynovod.

Do noci temné počkej,
jedinkrát v životě zazáři,
vysvoboditelku si zavolej,
dřív než skončíš v žaláři.

Smrt je nevyhnutelná,
vkrádá se blíž a blíž,
volba nedobrovolná,
na hruď vypálí ti kříž.

Jak pochodeň hoříš,
smrti se dvoříš,
do pekel se vnoříš,
kde znovu shoříš.

Trpíš svoji vinou,
smrt sis měl zvolit jinou,
to cos chtěl máš mít,
již nebudeš moci snít.

V pekle na věky budeš,
dokud si hřích neodbudeš,
umíráš znovu a zas
vězněn v nekonečný čas.

Jak muž s maskou ukryt sem,
smrt se mne vyhla,
stále živ jsem,
přestože se přede mnou mihla.

Znetvořen činem svým,
ohněm pánem zlým,
rozhodnutím mým,
byl to špatný šprým.

Jak muž s maskou stojím ve stínech,
přemýšlím o lidských splínech,
všemožných podivínech,
možná i o delfínech.

Zahalen zůstal jsem,
přání se splnilo,
nové já se zrodilo,
staré na věky zmizelo.

Jsem na věky znetvořen,
osudem dotvořen,
životem přetvořen,
nikým nepodpořen.

Tato báseň vznikla v roce 2017 v prosinci, kdy jsem byl ve velké deprivaci a život mne již přestal bavit.
Měl jsem chuť se prostě oddělat, přemýšlel jsem dlouhé hodiny, bděl jsem a tu noc jsem nespal.

Měl sem chuť sehnat benzín, pneumatiky a udělat to co přesně je v této básničce, měl jsem chuť odejít z tohoto světa.

Vypsání těchto emocí mne donutilo zamyslet se nad mým životem, jsem rád, že jsem zde, že k tomu nedošlo, i když mé přání je částečně stejné, alespoň při pohřbu, prosím pohřběte mne spolu s kusy pneumatik...
 
Přestože jsem si myslel že nebudu nikdy tak hluboko na dně jako v roce 2017(viz elegie I) tak jsem se zmýlil...

Sebevrahova Elegie II
Drone Spencer

Když zase v zimě sedím,
a do okna tiše hledím.
Když se zase sebe ptám,
jakou cenu mám.

Když zas mám chuť,
se vším skončit.
Najít opuštěnou huť
a do tmy vkročit.

Zas je tu ten moment,
kdy život mne zkouší.
Provádí tu experiment,
co táhne mne deštěm i vyprahlou souší.

Už znovu jí o službu prosíš,
do temnoty se vnoříš.
Život svůj ohrozíš,
zkoušku osudu nesložíš.

Ještě jednou, ZNOVU! tě prosím,
osude, krutý osude,
žádám tě a trpím,
nic po nás tu nezbude.

Brzy dojdu k boží zpovědi,
tam verdikt zazní,
přestože nemám odpovědi,
na věky mne uvězní.

Démone, benzín a pneu použij,
hřejivý pocit zažije,
od myšlenek jej osvoboď
na věky skončí jak zasluhuje.

Do noci temné počkej,
jedinkrát v životě zazáří,
vysvoboditelku si zavolá,
dřív než skončí v žaláři.

Jak pochodeň na věky hoříš,
smrti se dvoříš,
do pekel se vnoříš,
kde znovu a zas shoříš.

V pekle na věky budeš,
dokud si hřích neodbudeš,
umíráš znovu a zas
vězněn v nekonečný čas.

Rozsudek krutý to byl,
však tak jak sebevrah jsi skončil.
Jinak to ani nešlo,
toť osud tvůj byl.

Bylo o rok později a hodně věcí se nepovedlo, hodně věcí nedopadlo tak jak mělo, byl jsem ve starých kolejích, tak jak před rokem. Pamatuji si to přesně, bylo to přesně 360 dní od doby, kdy jsem napsal první báseň, která mne zachránila od toho posledního kroku. Byl jsem k tomu donucen znovu, tentokrát jsem měl k tomu všemu blíž než kdy předtím... tentokrát už sem byl téměř připraven, opět mne napsání elegie zachránilo a vtáhlo zpět na pevnou půdu.
 
@GENS35 1) Děkuji za básničku!
2) Ahh, toto byla opravdu nejlepší básnička co jsem za svůj život četl, tolik otázek, emojí a významů v jedné básni. Dojal si mě. Opravdu před tebou smekám.
 
Nahoru