Na úvod netvrdím, že by referendum na více úrovních než jen komunální bylo něco nutně špatného. Ale navrhovat referendum (úplně na vše) je právě v současné době jedině populismus - hlásají lidem to, o čem vědí, že to lidé chtějí slyšet (především vystoupit z EU a pak referendum na mnoho dalšího), samozřejmě ale nezmíní všechna fakta a důsledky a lidi se tím nechají zmanipulovat, zvolí je, ale zvolení politici pak se zaváděním nespěchají, protože jakožto pro podnikatele je by byl pro ně případný výstup z EU nevýhodný (a osobně si myslím, že problémy v EU, které bezpochyby jsou přítomny, lze řešit i jinak, ale to bych sem netahal). Takže to, že hlásat o referendu na vše byl chytrý krok, znamená co? Že tím dokázali získat dost hlasů, anebo že je to správný krok? A že to uspělo v Británii? Lze říci v současnosti (anebo dělat prognózy do budoucna), že to Británii prospělo?
Vynechám důsledky pro nás a přejdu k referendům obecně v našich podmínkách. Jsme jako národ občanů připraveni odpovědně rozhodovat o zásadních otázkách naší země, ba dokonce zahraniční, opakuju zahraniční politiky? Neměla by referenda zůstat na úrovni komunální politiky, která se nás většinou týká zdaleka nejbezprostředněji, za to méně fatálně? Chápu, že to teď trvá všechno dlouho, s kroky svých zastupitelů mnohdy nesouhlasíme atd., ale současný stav má taky výhody. Omezený rámec témat pro referenda by však mohl být ku prospěchu jakožto kompromis, zlatá střední cesta.
Anebo v referendu rozhodovat o platnosti Listiny základních lidských práv a svobody? Není to nesmysl plný vnitřních rozporů? To může navrhnout buď jen někdo, kdo nikdy nečetl Ústavu nebo nezná pilíře demokracie (jejich důvod, demokracie na nich křehce stojí), anebo někdo, kdo má záměr pilíře demokracie podlomit (a dál si na demokracii jen hrát, to už jsme jen krůček od diktatury).
Kdyby se hlásalo o referendech na vše za zcela jiných podmínek a okolností, nebyl bych proti, ale takhle? K ostatním názorům, k očividné erudovanosti a konzistenci výroků členů této strany se raději ani nevyjadřovat, protože by se jen ozval někdo, kdo jim visí na rtech.
A k samotnému hráči Rozum: už jeho herní jméno o něm leccos vypovídá, a podle toho se i chová. Nejen že byl se svými názory jako na ráně: lidi by s ním neměli problém vést diskuzi, kdyby nebyl takový dogmatik a podle potřeby nezastíral a nenahlašoval. Nemluvě o tom, že dogma se může stát úplně z čehokoli, protože odnikud (z žádné teoretické pozice) nejde beze zbytku a nereduktivně vysvětlit vše, dokonce i vědecké metody zkoumání mají svá výrazná omezení a i z lpění na vědě se může stát ideologie, prostě ze všeho se může stát a my jen těmto extrémům nesmíme podléhat. A lidské bytosti jsou v mnoha směrech omezené, takže ano, nic není tak, jak se nám zdá, ale těžké to vysvětlovat hráči, který se považuje za ztělesnění dokonalosti.