Chvilka poezie - vlastní autorská tvorba

  • Zakladatel vlákna DeletedUser13041
  • Vytvořeno

DeletedUser13041

Host
Havran a čarodějka

Tanči se mnou, dívko snová.
Je čarovná noc. Úplňková.

Odložil jsem meč i zbroj,
dnes nečeká mne věčný boj.
Já vyhlašuji příměří.
Ať padne ten, kdo udeří.

V noci luně zpívat budu.
O lásce a o osudu.
Na noc tu jednu jedinou,
se moje hříchy prominou.

A tobě pošlu pohlazení,
v něm zlého kouzla vskutku není.
Pojď tančit se mnou, kouzelná,
má luna nám dnes požehná.

Vím, prach a popel v patách mám
a nářek, pláč a slzy jen.
Ty neslyšel jsem, nevnímal,
jak neslyšel kdo kdy můj sten.

Do snů se mi tiše vkrádáš,
já lákám, volám, slibuji.
Přes srdce černé, prohnilé
i já žiji a miluji.

Na hry starý, přestárlý jsem,
ty sil máš v sobě mnohem víc.
Jsem zloba, temno, žal a bol,
i člověk v lásku uvěříc.

A není sil, co zastaví mne,
Víš, dobře, milá, co bych chtěl,
mít křídla černá havraní,
na nich bych k tobě odletěl.
 

DeletedUser13041

Host
Jednou cestou autobusem za jednou slečnou. To už je dávno. :O)
 

DeletedUser13041

Host
Úlomky slz

Sněhová bouře uprostřed léta?
Kampak se poděly zákony světa?
Náhle si řádí tak vražedně smrtící.
Bílá a ponurá jak s pohřební kyticí.

Tančí a naříká, fičí a ničí.
Ze stromů orvala kůru až k lýčí.
Přezralé třešně pod nánosem sněhu.
Hřejivé slunce tu ztratilo něhu.

Z očí mi trčí dva úlomky ledu.
Kráčím si poslepu jak jen to svedu.
Ústa mi krutý mráz přilepil k sobě.
Uprostřed léta - já - v ledovém hrobě.

Klesl jsem bezvládný v hřejivou zem.
Prokletý Osude, tak si mně vem!
Všechno je v pořádku, tak jak se sluší.
Ta sněhová bouře - je jen v mojí duši.

Ledové úlomky roztály v slzy.
Slavící vylétli dnes nějak brzy.
Zesláblá dlaň se pomalu otvírá.
V ní zvadlá růže si pomalu umírá.
 

DeletedUser12887

Host
je to mravenčí práce

ferda brablenec práce všeho druhu

neplacený

beruška říká proč se té práci tolik věnuješ, když je zbytečna ?

Ferda nezná answer
 
Havran a čarodějka

Tanči se mnou, dívko snová.
Je čarovná noc. Úplňková.

Odložil jsem meč i zbroj,
dnes nečeká mne věčný boj.
Já vyhlašuji příměří.
Ať padne ten, kdo udeří.

V noci luně zpívat budu.
O lásce a o osudu.
Na noc tu jednu jedinou,
se moje hříchy prominou.

A tobě pošlu pohlazení,
v něm zlého kouzla vskutku není.
Pojď tančit se mnou, kouzelná,
má luna nám dnes požehná.

Vím, prach a popel v patách mám
a nářek, pláč a slzy jen.
Ty neslyšel jsem, nevnímal,
jak neslyšel kdo kdy můj sten.

Do snů se mi tiše vkrádáš,
já lákám, volám, slibuji.
Přes srdce černé, prohnilé
i já žiji a miluji.

Na hry starý, přestárlý jsem,
ty sil máš v sobě mnohem víc.
Jsem zloba, temno, žal a bol,
i člověk v lásku uvěříc.

A není sil, co zastaví mne,
Víš, dobře, milá, co bych chtěl,
mít křídla černá havraní,
na nich bych k tobě odletěl.
oh, tak to je fakt boží, naprosto ÚŽASNÉ
 
Nahoru