Přestože jsem hlasoval, že nebudu využívat toto vlákno, tak jednou tak učiním...
Sebevrahova Elegie
Drone Spencer
Jak muž s maskou skrývám se,
neviditelným chci být,
odhalení bojím se,
nadále zahalen chci být.
Život mne staví překážky,
odhalit se mne světu snaží,
abych si vyslechl narážky,
s kterými to vše bude těžší.
Jak muž s maskou skrývám se,
ukryt zůstávám,
klepu se, bojím se,
smrti dveře zatím zavírám.
Nikdo mne nechápe,
život mne zkouší,
jsem jak slepec, co po dalším kroku tápe,
táhne mne deštěm i vyprahlou souší.
Ještě jednou tě prosím,
osude, krutý osude,
žádám tě a trpím,
nic po nás tu nezbude.
Hledám odpovědi,
tam kde nemám,
brzy dojdu k boží zpovědi,
sám, zcela sám.
Jen ona masku mne sejme,
už mne nezastavíte,
s ní zadobře mějme,
ódu jí pějme.
Benzín a pneu použij,
hřejivý pocit zažij,
od myšlenek se osvoboď,
nestoupej si nad plynovod.
Do noci temné počkej,
jedinkrát v životě zazáři,
vysvoboditelku si zavolej,
dřív než skončíš v žaláři.
Smrt je nevyhnutelná,
vkrádá se blíž a blíž,
volba nedobrovolná,
na hruď vypálí ti kříž.
Jak pochodeň hoříš,
smrti se dvoříš,
do pekel se vnoříš,
kde znovu shoříš.
Trpíš svoji vinou,
smrt sis měl zvolit jinou,
to cos chtěl máš mít,
již nebudeš moci snít.
V pekle na věky budeš,
dokud si hřích neodbudeš,
umíráš znovu a zas
vězněn v nekonečný čas.
Jak muž s maskou ukryt sem,
smrt se mne vyhla,
stále živ jsem,
přestože se přede mnou mihla.
Znetvořen činem svým,
ohněm pánem zlým,
rozhodnutím mým,
byl to špatný šprým.
Jak muž s maskou stojím ve stínech,
přemýšlím o lidských splínech,
všemožných podivínech,
možná i o delfínech.
Zahalen zůstal jsem,
přání se splnilo,
nové já se zrodilo,
staré na věky zmizelo.
Jsem na věky znetvořen,
osudem dotvořen,
životem přetvořen,
nikým nepodpořen.
Tato báseň vznikla v roce 2017 v prosinci, kdy jsem byl ve velké deprivaci a život mne již přestal bavit.
Měl jsem chuť se prostě oddělat, přemýšlel jsem dlouhé hodiny, bděl jsem a tu noc jsem nespal.
Měl sem chuť sehnat benzín, pneumatiky a udělat to co přesně je v této básničce, měl jsem chuť odejít z tohoto světa.
Vypsání těchto emocí mne donutilo zamyslet se nad mým životem, jsem rád, že jsem zde, že k tomu nedošlo, i když mé přání je částečně stejné, alespoň při pohřbu, prosím pohřběte mne spolu s kusy pneumatik...