Hra Rolí - Silveralius

Dobrá takže jsem se rozhodl pojmout tuto úlohu trošku jinak. Nejdříve bych chtěl zmínit, že celkový popis rozdělím na několik částí. První částí bude celkový souhrn. Druhá část bude povídavá omáčka okolo. Třetí částí bude samotná strategie boje a na konec ještě nějaká ta povídavá omáčka :)

Takže tedy začneme. Celkovým souhrnem.
Do boje jdu s 4 vrhači, 4 lukostřelci, 4 válečníky na koni a 3 vojáky.
Ztráty budou: 2 vrhače, 1 voják, 2 válečníci na koni, 2 lukostřelci.
První kolo boje: Z kopce budu ostřelovat hradby.
Druhé kolo boje: Mezi kopcem a hradbami spolu s odstřelováním hradeb.
Třetí kolo: Ve městě.

Začátek omáčky okolo.

Z deníku velitele Silveralius

Den první.

Přicházím na hrad tajemného lorda. Nikdo nezná jeho jméno. V dopise je vždy jen X. Nejedu sám. Spolu se mnou jedou tři plně na ložené karavany čítající dohromady deset vozů. Já střežím ten nejcennější. Ten, který veze zlato.
Ve zbylých vozech jsou povětšinou zásoby a suroviny. Ač jeden vůz vybočuje z řady je plný vazké černé suroviny neznámého původu.
Spolu se mnou cestuje pár najatých žoldáků a předvoj větší armády, jenž táhne válečné stroje.
Zastavuji se u zavřené hradební brány, ze hradeb na mě hledí vojáci a vyčkávají. Za nedlouho dorazí i tajemný lord X. Má na sobě černé roucho a hlavu mu holí kápě. Pozval nás na svůj hrad. Brána se otevírá a karavana vstupuje na nádvoří. Na nádvoří jsme vytvořili z vozů kruh. Poté je brána zavřena.
Prohlížím si lorda, jak schází z hradeb. Vysoký skoro dva metry, robustní postava, celkem široká ramena. Myslel jsem si, že musí být udatný rytíř. Přichází ke mně a začínám rozeznávat rysy v jeho tváři. Má rozložitou pusu, zapadlé oči, široký nos a husté rezavé obočí.
Přivítali jsme se, podali si ruce a šli jsme do hradu. V hradu bylo příjemné teplo, jídlo bylo výtečné a víno sladké. Chvíli v rohu hráli i hudebníci. Po hostině jsme se já a lord X přesunuli na soukromého sálu.
Sál byl prostý, kruhový stůl s mapou ve středu a židlemi okolo něj. Troje dveře vedoucí ze sálu a několik skříní s policemi plnými knih nebo pití a jídla.
Zapředli jsme diskuzi ohledně útoku. Zjistil jsem, že lord X hluboce nesnáší pána z Konstantinopolu. Proč se mi ale nepodařilo zjistit. Lord disponuje celkem velkou armádou, ale nemá techniku a tolik jednotek na provedení přímého útoku. A tak si najal mne potulného žoldáka schopného sehnat a udělat cokoliv za odpovídající cenu. Mou cenou byl v tomto případě jeho hrad. On získá celé město a já hrad. Je to to nejlepší, co jsem kdy měl a mohu získat.

Den druhý.

Po skromné snídani nadešel čas na obhlídku zásob a darů. Dostat svůj hrad samozřejmě nebylo jen tak a město po našem obléhání bude potřebovat obnovu. A podmínky zněli jasně za vůz zlata, dva vozy obilí, vůz kvalitního alkoholu, vůz kamení z lomu a vůz kvalitního dřeva dostanu hrad. Tedy pokud tu bitvu vyhrajeme a já přežiji. Obhlédli jsme také vůz plný naší podivné tekutiny. Sudy byly nedotčené a nikde nic neunikalo. Tu tekutinu nám obstaral sám lord X. Ač s trochou obtíží, které stály lorda z hor dva jeho vojáky, jsme to nakonec vyměnili za dva vozy dřeva a jeden vůz kvalitní látky. Snad to bude za to stát.
Chvíli po polední dorazil i zbytek armády. Byl jsem dost naštvaný. Po cestě rozbili dva vrhače kamenní tak, že už nešli opravit, a tak se z nich udělal jeden. A pak to pako vojenský. Po cestě si zlomil nohu, a tak ho celou cestu táhli. A aby toho nebylo málo ještě jim cestou pošel kůň. No všeho všudy jsem tedy skočil s čtyřmi vrhači, čtyřmi lukostřelci, čtyřmi válečníky na koni a třemi vojáky.
Armáda dostala najíst a začali přípravy na obléhání. Počítal jsem s tím, že to bude těžká bitva. Ale doufali jsme, že naše strategie zabere.

Začátek popisu strategie.

Lord již nebyl v hradu, časně z rána odjel se připojit ke své armádě, která se již před pár dny přesunula do lesa, kde utrpěla celkem silné ztráty díky všudypřítomně nastraženým pastím. Úkolem lorda bude odvést pozornost a když já neuspěji tak se zbytkem armády dobít hrad.
Pomoci by nám měl i náš speciální dárek jenž jsme před týden poslali nepříteli. Čtyři sudy vína. Ale ne ledajakého. Za pomoci šperkařů a kovářů jsme červené drahokamy nadrtili skoro na prach a smíchali s vínem. Výsledek se dostavil již po pár dnech. Špehové hlásili úmrtí vrchního ochutnávače. Těžké zažívací potíže armády, a i nějaké úmrtí vojenských jednotek. Ještě aby ne ten chléb, co jsme jim spolu s tím poslali bych nechtěl jíst. Ač byl chutný tak rozhodně nebyl zdravý.
Začali přípravy. Vrhače kamení byly přesunuty pod kopce, za nimi stáli lukostřelci a vojáci. Válečníci na koni zůstali více vzadu.
Padla noc. Netrpělivé čekání. Poté to přišlo, z města za ozval poplach. Útok začal. Vrhače jsme vytáhli na kopce naložili kamením a začali pálit. První salva zasáhla hradby jen jednou. Odpovědí nám byly šípy, které bezpečně dopadli daleko od nás. Opět jsme naložili kamení a vypálili, druhá salva již zasáhla hrady a jeden kámen i hlavní bránu. Salva lučištníků již byla blíž a jejich katapulty začali pálit a já jsem zvolil taktiku klamu. Dva z mých vojáků začali sborově sténat a nadávat na pitomé kamení. Třetí salva kamenů již hradby značně poškodila. Někteří z nepřítel se nechal zmást, a tak kameny dopadli v bezpečné vzdálenosti. Ovšem lukostřelci měli mušku lepší a povedlo se jim zasáhnout jeden z vrhačů.
A tak jsem se rozhodl nasadit svůj trumf. Těžké dřevěné koule vykoupané v podivné černé tekutině. Hlavní vtip byl v tom zapálit je těsně před vypuštěním. Což byl ovšem problém, jelikož to přesně odhalí naší pozici. Ovšem hradby byly již poškozeny, a tak jsme se do toho pustili. Naložili jsme koule na katapult, zažehli a vypálili. Účinek byl ohromný. Podařilo se nám rozbít tři jejich katapulty a jeden jsme poškodili a viděli jsme, že jeden jsme již rozbili předtím. Také se nám podařilo zapálit dva z jejich lučištníků a dva silně zranit. Ovšem i my utrpěli ztráty. Oheň odhalil naše pozice díky čemuž jsme přišli o jeden vrhač a další dva byly poškozeny. Přišel čas na další salvu. Opět ohnivou. Vrhače vypálili a odhalili nám vojáky spěchající nám vstříc. Nadešel čas pro lukostřelce. Vrhače zasáhli hradby a definitivně zničili všechno živé na nich.
Vojáci se nám hnali vstříc, vrhače byly spěšně staženy do pozadí. Naši vojáci zaujali pozici před lukostřelci, jenž začali pálit na běžící vojáky osvětlené hořícími hradbami. Odpovědí jim byla salva šípů od lukostřelců, kteří stáli pod hradbami. Ze čtyř vojáků se podařilo pouze dvěma dostat se dostatečně blízko k našim vojákům. Kde byly následně v početní převaze přemoženi. V tu chvíli vyrazili vstříc hradu válečníci na koni. V patách jim byly vojáci a salvami šípů je kryli lukostřelci. Na přivítanou je zasáhla salva šípů od lukostřelců, stojících pod hradbami a salva z vrhačů, které byly umístěné mimo dosah ohně. Jeden náš voják byl zabit. Nepřátelští lukostřelci se mezitím snažili dostat do hradu branou, která je ovšem pohřbila pod svou tíhou v okamžiku, kdy se vylomila. Válečníci na koni a vojáci překonali vodní příkop a vnikly do hradu. Naše vrhače kamení mezitím zaujali pozici blíže k hradu začali pálit na vzdálenější nepřátelské vrhače. Odpor byl v mžiku zlikvidován ovšem s hořkou pachutí. Jeden ze vzdálených vrhačů se trefil do našeho a zničil ho. Mezitím se ovšem ve městě zformovala obrana a vstříc naší armádě vyrazila armáda druhá, jenž si uvědomila, že útok od lesa byl pouze klam a nepřátelé se již dostali dovnitř. Za stálého ostřelování města našimi katapulty se střetli naši a nepřátelští válečníci na koni a, až za pomoci zbylých dvou vojáků byly poraženi. Ztratili jsme jednoho válečníka na koni a dva lukostřelce a zbylé jednotky byly zraněné. Z města se ozýval nelidský řev a bylo cítit spálené maso. Z poza uličky proti nám vyběhli dva hořící lučištníci. A hned za nimi čtyři legionáři s vědry vody. Hned jak nás uviděli odhodili vědra a tasili zbraně. Proti přesile neměli šanci. Ale i tak jsme ztratili jednoho válečníka na koni.

Konec popisu strategie. A začátek zbývající omáčky okolo.

Vyrazili jsme k centru města, kde stálo hlavní sídlo. Na místě jsme se setkali s lordem X jenž dorazil později a bez odporu obsadili hlavní sídlo. Čímž ovšem všechna práce nekončila. Část města byla v plamenech, hradby byly pobořené a všude ležela těla padlých. Bylo nutné začít s opravami. Sluhové bývalého pána se vzpouzeli, ale nakonec uposlechli rozkazy a počali se záchranou města. Byly vytvořeny oddíly na hašení požárů a jednotky lorda mezitím prohledávali město a krotili veškeré známky vojenského odporu zbylých vojáků.
Přeživší vojáci byly předvedeni a bylo jim nabídnuto sloužit pod novým pánem nebo navždy odejít z města a nikdy se již do něj nevrátit. Někteří odevzdali zbroj a odešli nebo odjeli ovšem podstatná část přísahala věrnost lordu X.

Den třetí.

Bylo již téměř poledne, když byly všechny požáry uhašeny. Byla pokácena část lesa a přivezeny vozy s kamením. Opravy mohli započít.

Uběhlo deset dní
a většina domů ve městě již byla opravena. Z tvrdého dřeva s mohutným železným plátováním byla vyrobena nová brána, která byla nově doplněna i do mohutnou železnou padací mříž. Poškození od katapultu na bráně bylo již opraveno a začali práce na obou věžích.
Já jsem se mezitím začal zabydlovat v hradu a začínat si zvykat na nový život. Nikdy jsem neměl žádné poddané, velel jsem jen vojákům. Oni vyžadovali trochu jiný přístup.
 
Naposledy upraveno: