DeletedUser12484
Host
Na počátku byla moje země pouhá vesnička s několika málo obyvateli. Pár domů na kůlech, sem tam nějaká salaš, a také perníkový dům, který se záhadně objevil minulou zimu. Pyšnit jsme se mohli kvalitními džbány a amforami z naší proslulé hrnčířské dílny nebo také vynikajícím vínem, které bylo díky našim hroznům naprosto bezchybné. Víno, které ale mělo za největší účel zkrátit čas kopiníkům či prakovníkům při jejich nudné dlouhé směně. Ano, naše vesnice byla krásná ale bez života, bez nápadu a jakéhokoliv pokroku.
Od vzniku vesnice se nikdo neodvážil podívat se co je za velkým lesem, kam jsme chodili pouze pro dřevo. Rozhodl jsem se se stereotypem skoncovat a vydat se za hranice mé země a najít něco co vesnici pomůže vzkvétat. Vzal jsem vak našeho nejlepšího vína a vydal se na dlouhou cestu.
Jakmile jsem byl za hranicemi, krajina se začala měnit. Najednou jsem nešel jenom po stezce ale po cestě. Kolem mě už nebyly naše známe stromy ale jiné, zvláštní stromy. Vyšel jsem na nejbližší kopec a uviděl vesnici, která byla oproti naší obrovská. Váhavě jsem se vydal směrem k ní. Jakmile jsem byl téměř u ní, šel mi naproti zvláštní muž obalený do nějakého šedě lesknoucího oblečení, které vypadalo velmi tvrdě. Muž se představil jako vůdce vesnice. Byl však nepřátelský a chtěl se mnou za vstup na jejich území bojovat. Řekl jsem mu, že bych raději vyjednával a nabídl vak našeho vína. Muž se na mě nedůvěřivě podíval, vak si však vzal. jakmile se napil, jeho křivá ústa se najednou změnila v blažený úsměv. "Nic takového jsem nikdy nepil. Je to výborné, tak výborné, že pokud mi doneseš 20 takových džbánů, můžeme se stát partnery a vzájemně si pomáhat a obchodovat. Máme zde spousty železa a ebenu".
Byly to pro mě neznáme zdroje ale věděl jsem, že díky nim naše vesnice může prosperovat.
Nabídku jsem tedy přijal a spojením ebenu a železa získali naši lidé dlouhověkost a nesmrtelnost a díky našemu nedávnému objevení internetu, Vám můžu sdělit svoji zkušenost.
Od vzniku vesnice se nikdo neodvážil podívat se co je za velkým lesem, kam jsme chodili pouze pro dřevo. Rozhodl jsem se se stereotypem skoncovat a vydat se za hranice mé země a najít něco co vesnici pomůže vzkvétat. Vzal jsem vak našeho nejlepšího vína a vydal se na dlouhou cestu.
Jakmile jsem byl za hranicemi, krajina se začala měnit. Najednou jsem nešel jenom po stezce ale po cestě. Kolem mě už nebyly naše známe stromy ale jiné, zvláštní stromy. Vyšel jsem na nejbližší kopec a uviděl vesnici, která byla oproti naší obrovská. Váhavě jsem se vydal směrem k ní. Jakmile jsem byl téměř u ní, šel mi naproti zvláštní muž obalený do nějakého šedě lesknoucího oblečení, které vypadalo velmi tvrdě. Muž se představil jako vůdce vesnice. Byl však nepřátelský a chtěl se mnou za vstup na jejich území bojovat. Řekl jsem mu, že bych raději vyjednával a nabídl vak našeho vína. Muž se na mě nedůvěřivě podíval, vak si však vzal. jakmile se napil, jeho křivá ústa se najednou změnila v blažený úsměv. "Nic takového jsem nikdy nepil. Je to výborné, tak výborné, že pokud mi doneseš 20 takových džbánů, můžeme se stát partnery a vzájemně si pomáhat a obchodovat. Máme zde spousty železa a ebenu".
Byly to pro mě neznáme zdroje ale věděl jsem, že díky nim naše vesnice může prosperovat.
Nabídku jsem tedy přijal a spojením ebenu a železa získali naši lidé dlouhověkost a nesmrtelnost a díky našemu nedávnému objevení internetu, Vám můžu sdělit svoji zkušenost.