Příběh šlechtice - RafaelSantos

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

RafaelSantos

Turista
Přátelé, dnes se dozvíte příběh o jednom chudém rytíři, kterak přišel o hlavu. Teda chtěl jsem napsat ke dvoru.

Raul von Pudlik (později zvaný Bluma, ale to je zas jiný příběh) pocházel z malé bezvýznamné vesničky zvané Dallas, která leží konkrétně někde v Evropě.
Příběh začíná zrovna když náš Pudlik vzal posledních pár mincí co měl a šel k novinovému stánku koupit si stírací los kde bylo možno vyhrát až půl princezny a celé království nebo sobí výběh. A hádejte co...
Nevyhrál... No což, svolal své věrné přátele – přesněji řečeno brance, lukostřelce, berseka a cestou se k ním přidal jakýsi tulák. Vylíčil jim svoji situaci a navrhl, že pro rychlé zbohatnutí a slávu by bylo dobré zaútočit na nějaké království. Lukostřelec navrhoval, že by si měli vybrat někoho malého a slabého, koho jistě porazí například Rusko, ale volba padla na Libanonské císařství. Po krutém a nelítostném boji a porážce dvou kopiníků, co bránili císařský palác, náš malí Pudlik obsadil Libanon. Vzhledem k tomu, že to bylo malé bezvýznamné území a moc peněz rabováním nezískal, musel ještě zušlechtit dva stromy, aby se mohl alespoň ubytovat v nejhorším hotelu ve městě. Myslím, že se jmenoval Château Frontenac, ale co dodávat k ubytovně, co má jen 5*.
Aby slavné vítěství jak se patří pořádně oslavil, otevřel lahev svého nejlepšího nealko piva. Sice se o něj pokoušel infarkt, když přátelsky poplácal tuláka po zádech a on se mu proměnil na granátníka, ale což...
Příběh pokračuje asi o 2000 let později (v době kamenné) poté, co se náš Pudlik nesmazatelně zapsal do dějin, když vyzkoumal „hubení škůdců“ a vydal se na poznávací zájezd po světě. Nejvíce ho asi nadchla v Riu ona pověstná Socha Dia, Cášská katedrála v Hamburku nebo Drážďanský kostel Panny Marie v Plzni. Dvakrát také viděl Alcatraz. Jednou jako turista, podruhé již zevnitř jako chovanec. A hádejte – myslíte, že to má za to rabování??? Nene...
Špatně parkoval. Ale já mu říkal, že před Kapitolem je to placený...
Ale zpět k příběhu. Po uplynutí oněch dvou tisíc let sice přišel o své věrné druhy, kteří odpočívají na starém hřbitově, ale cítil, že je opět plnný síly a mlád, aby vyrazil vstříc novým výzvám. Ptáte se, jakto že ten starej pes ještě žije??? No jo, alchymistická dílna... Vyhlazení vrásek a liposukce... Jako byste na tom nikdy nebyli... Poté, co prošel pod Vítězným obloukem a mířil stále na sever, dostal se tunelem pod kanálem La Manche až do Anglie. V Anglii, která v té době byla třista pátá v globálním žebříčku, v té době vládla zlá diktátorka Alžběta II, ale to mu vůbec nevadilo, aby si zašel k místnímu prodavači exotického zboží, kde se mu nechtěně podařilo namíchnout tři mušketýry. Atose, Portose a Sindibáda. Jako správní chlapi si to šli vyříkat za autodílnu, kde Pudlikovi mezitím nasadili kouřová skla na jeho obrněný vůz. Byl by to nerovný souboj, i když měl Portos 50% podpory útoku, a tak raději ustoupili usmířili se a šli ke stanici metra, které je zavezlo k salónu. Následně ještě navštívili další kulturní budovy jako je hostinec a krčma. (Pak ještě údajně šli do plážového baru, ale všichni čtyři to svorně popírají). Po týdnu, po vystřízlivění vzali mušketýři Pudlika na prohlídku města. Tržnice, městský park, lázně a hlavně dominanta města – šňůra na prádlo... Tou byl přímo ohromen. Na konci cesty se dostali až k paláci Alžběty II. Ta zrovna v zahradě pod stromem lásky přepočítávala svoje forge body a uvažovala, že by s nimi mohla vylepšit svůj maják na druhou úroveň. Při možnosti jaká se jim naskytla, když Alžběta byla sama bez ochranky (chlapci z říšské stráže byli tou dobou u pánského kadeřníka a těžcí rytíři si nechávali u kováře šít nové brnění) chopili se příležitosti a odvlekli nebohou Alžbětu na policejní stanici. Tam před služebnou byla přivázána k pranýři, aby se na ní celkový počet obyvatel nadšeně vyřádil. Z toho měl radost majitel ovocné farmy, který měl tou dobou zvýšenou produkci a měnil měkké hrozny za strojní součástky v lichvářském poměru 1:2.
Jeden legionář, co na policejní stanici sloužil již delší dobu, upozornil Pudlika, že má v cele jednoho tajemného vězně, kterého zlá Alžběta II nechala zavřít. Po prozkoumání několika učebnic dějepisu na místní akademii se ukázalo, že to je právoplatný následník trůnu Richard Tygří srdce.
Richard tedy usedl na královský trůn, který mu právem patřil a jako vyjádření díků přijal našeho Pudlika ke svému královskému dvoru, udělil mu titul markýz a navrch si mohl v cukrovinkách dát jedny pražené mandle. Ale musel si na ně pět minut počkat. A aby si ukrátil čas, třásl si se svojí sněhovou koulí...

Tak teď již zazvonila zvonkohra a pohádky je konec. A teď se běžte podívat zpět do města, jestli vás než jste to přečetli někdo nevyraboval...
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru