Příběh šlechtice- syncro1

  • Zakladatel vlákna DeletedUser10195
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser10195

Host
,,Nebudu se tady s tebou dohadovat kdo je lepší…jsi můj bratr a nechci abychom byli soupeři, proto raději jdu z domu. Sbohem bratře!‘‘ Popadl jsem svůj vak a naházel jsem si tam oblečení a potřebné věci. Naposledy jsem se ve dveřích domu otočil a se smutkem v srdci jsem odešel. Zapískal jsem na svého koně Darika, který za mnou přiběhl a poslušně se mnou šel do stáje. Ve stáji jsem si ho nasedlal a vyrazili jsem někam do neznáma. Do dnešního dne jsem bydlel s bratrem na okraji malého městečka jménem Death little city. Neustále jsem se se svým bratrem hádal jak a co budeme dělat a podobně. Rodiče nás opustili velmi brzy… od svých 16 let jsem se s bratrem staral o domácnost a pár zvířat co jsem měli. Asi pět hodin od našeho městečka je menší panství. V tom panství má král syna, který byl v boji zraněn a teď se s nikým nechce bavit ani nic dělat natož se starat o vládu a panství. Přijel jsem k večeru, ubytoval jsem se v hostinci a pak jsem si nechal vyprávět příběh prince. Byl to celkem smutný příběh. Princ Peter byl v boji a protivník zabil jeho koně, na kterém seděl…Peter si zlomil obě nohy. Do dneška nemůže pořádně chodit a nemůže zápasit…zápas byl jeho koníčkem. Šel jsem spát brzy abych ráno mohl časně z rána vyrazit. Probudil mě zvuk bubnů a křik lidí. ,,Lidi pojďte sem, přišel bubeník Alan něco se stalo rychle všichni pojďte.‘‘ Šel jsem se podívat co se stalo. Dozvěděl jsem se od hospodského, že Alan- bubeník- sem moc často nechodí jen když se stane něco závažného. Hospodský mě vybídl abych šel s ním… ,,Slyšte, slyšte! Náš král Maxmilián mě posílá s poselstvím. Sousední království vyhlásilo tomu našemu válku. Jak jistě všichni víte naše vojska jsou malá a slabá, pro teď král žádá udatné mladé muže, aby šli do boje a porazili krále Filipa ze sousedního království. Princ Jonáš se tohoto boje nemůže účastnit. Všichni víte co se mu stalo a jeho stav se od té doby nezlepšil. Ještě jednou vyzývám všechny udatné muže aby dnes v jednu hodinu odpoledne přišli na hrad a zapsali se! Děkuju za pozornost.‘‘ V hlavě mi běhaly myšlenky jak splašené…pravda bojovat umím a co jsem slyšel král Maxmilián je velmi hodný vládce. Nasnídal jsem se, sbalil jsem si věci, zaplatil hostinskému za nocleh a šel si připravit koně. Hospodský mi řekl kudy na hrad a popřál mi štěstí v boji. Po cestě jsem potkal pár mladých mužů, kteří také mířili na hrad. Dorazil jsem přesně v čas už se začali někteří zapisovat. Zapsal jsem se a písař mě poslal na nádvoří, kde bude mít král proslov. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem, že je nás tady celkem dost. Každý kdo neměl svůj meč dostal od krále. Brnění neměl nikdo ale koně měl každý z nás. Král mluvil smutně ale vážně. Poděkoval nám za oddanost a popřál nám štěstí v boji jako snad každý koho jsem na cestě k hradu potkal. Poslal nás do zbrojírny, kde jsme si měli vyzkoušet brněni a poté pro stany pod kterými jsme měli strávit dnešní noc a zítra ráno vyrazit. Říkal jsem si, že je to všechno strašně narychlo ale nevadilo mi to. Po postavení stanů a seznámení se s ostatními jsme měli volný čas. Šel jsem se jen tak projít, mám rád ,když si můžu pročistit hlavu. Nevím kam jsem šel ale hlídal jsem si abych pořád viděl hrad. Je tady krásně, ticho… přemýšlel jsem, když v tom se z malého lesíka vynořili dva koně s jezdci. Pozdravil jsem je, tak jak mě to rodiče učili ale ten jeden pán se na mě podíval podezíravým pohledem. ,,Ty asi nejsi z našeho království že?‘‘ ,,Ne pane. Jsem z Death little city a když jsem dnes ráno slyšel, že král hledá muže do boje tak jsem se připojil…chci tomuto království pomoct.‘‘ Pán se smutně pousmál. ,,To vysvětluje to, že jsi mě nepoznal. Jsem princ Jonáš. Děkuju že jsi nám přišel pomoct. Mrzí mě, že já sám se nemohu zapojit ale mé nohy mi to nedovolují.‘‘ ,,Promiňte princi omlouvám se. Ano vím co se Vám stalo a mrzí mě to.‘‘ ,,V pořádku, děkuji. Jsem rád, že si můžu aspoň někdy vyjet na vyjížďku ale ne moc často.‘‘ Ještě chvíli jsme si povídali a potom jsme se vrátili k hradu. Ráno jsem vyrazili brzo, utkali jsem se s králem Filipem, nečekal že nás bude takový počet. Po těžkém boji jsme vyhráli ani nevím proč ale poslali mě do čela vojska. Dorazili jsme na hrad, dostali jsem jídlo pití a oslavovalo se. Král se dozvěděl od prince Jonáše, že nejsem odtud ale udatně jsem bojoval. Král mě za to pasoval na rytíře z Snowlandu.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru