Příběh rytíře - Jupa (In vino veritas)

  • Zakladatel vlákna DeletedUser10374
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser10374

Host
Jmenuji se Jupa Beaujolais ze Starého Města a pokud máte chvíli, zastavte se a vyslechněte si můj příběh. Historie rodiny Beaujolais na královském dvoře Skrty není dlouhá. Avšak kořeny rodu by šlo najít před dlouhou dobou v burgundské oblasti v Galii. Tato země je známá spoustou udatných reků a znamenitých nápojů.

Po příchodu předků do království, tehdy ještě vládl německý král Klindworth, jsme se usadili ve Starém Městě. Příhodné podmínky vedly naši rodinu k založení vinařství.

Počátky nebyly nijak lehké. Neustále jsme museli odolávat nájezdům lačných lupičů. Přesto jsme usilovnou pílí dokázali vybudovat rozsáhlé vinohrady a vyšlechtit nové odrůdy, které vynikaly úžasnou chutí a vůní. Naše dřina byla odměněna úspěchem. A tak se věhlas vín donesl až na královský dvůr. Vrchní purkrabí lord Horkorouška objednával tucty sudů každý týden. Pijatyky na hradě byly známy až za hranicemi království.

Před pár lety došlo k napadení našeho království. Rod Grepolisů z jihu kontinentu se rozhodl, že si podmaní naše království. Chtěl zotročit naše obyvatele a zaměstnat je ve svých zámořských koloniích.

Skrty srdnatě bojoval, aby uchránil své království. Udatně ho podporovaly zdomácnělé italské rody Striffitů a Forsettiů či podhorské kmeny Valaschů. O zvednutí morálky mezi lidem se starala skupina bardů Judas Priest. Po chvilkovém váhání, na jakou stranu se postavit, se k boji připojil i starý baron Zoyd se svým klanem.

Boje byly nekončící. Na obou stranách umírali tisíce bojovníků. Schylovalo se k poslední rozhodující bitvě. I naše rodina trpěla válkou. Obchod vázl. Tehdy jsem se rozhodl, že se musíme zapojit a pomoci království.
Jak ale? Nikdy jsme nevládli armádou hrdlořezů. Ani jsme neměli tolik peněz, abychom dokázali zásadně ovlivnit boj mezi královstvími. A tu mě to napadlo …

Vždyť my máme tu nejsilnější zbraň na světě, která překoná jakékoliv bariéry či zlomí libovolný odpor. My máme VÍNO. Teď už jen stačí vymyslet, jak naši zbraň zapojit do boje.

Hloubal jsem, ale stále mě nic nenapadalo. Až jednou večer, když jsem četl před spaním Homérovy příběhy, jsem na to přišel. Začal jsem osnovat odvážný plán s názvem KŮŇ. Pro úspěch bylo ale třeba spojit síly. Proto jsem se rozhodl, že svůj plán musím konzultovat s někým z králova dvora. Jak se ale k nim dostat? Spoustě lidí, kteří žádali o kontakt s panovníkem, bylo odepřeno získat jeho pomoc či radu. Mezi chudým lidem se tomu začalo říkat „supportum fuckum“.

Nezbývalo nic jiného, než využít naši zbraň. Poslal jsem obrovský sud lahodného barrique vína lordu Horkorouškovi s pozdravem a žádostí o setkání. Na odezvu nebylo třeba dlouho čekat. Lordovi víno velmi chutnalo a rád souhlasil, že se se mnou setká. Věděl, že nikdy nechodím s prázdnou.

Lord Horkorouška mě přijal ve své kanceláři. Když jsem mu přednesl svůj plán, byl nejdříve zkroušen, protože naše království utrpí obrovské materiální škody. Ale po chvíli musel uznat, že plán má šanci na úspěch. Proto se rozhodl, že mi zajistí audienci u krále.

Předstoupil jsem před krále a přednesl mu svůj plán. I král již slyšel o našem úžasném víně. Zavolal své nejvěrnější generály a začali jsme domlouvat podrobnosti. Plán počítal s tím, že já pošlu Grepolisům 250 povozů nejlepšího lahodného vína, jako dar předpokládaným budoucím vládcům. Stejně rozsáhlý náklad pak rozešleme do dalších dobyvatelských táborů. Mezitím generálové připraví naši armádu k rozhodujícímu útoku.

Zašel jsem do našich sklepů a začal připravovat víno. Nejedna slza mi skanula po tváři, když jsem si pomyslel, jak poteče hrdlem těm jižanským barbarům. Jakmile bylo vše připraveno, poslal jsem králi šifrovaný vzkaz.

Vozy jsme odvezli na dohodnutá místa. Pro jistotu jsem k nákladu připojil i dopis, ve kterém jsem vychválil nejen rod Grepolisů, ale zejména kvalitu a sílu vína. Ta prý dle znalců dá jižanským vojákům nadpozemskou sílu.

Grepolisové byli ostražití. Otroci nejprve víno ochutnali. Jak jsem předpokládal, víno mělo úspěch. Otroci se olízli a zabručeli blahem. Jakmile bylo jasné, že víno není otrávené, rozdal grepoliský král dávky svým vojákům, aby se posilnili a zlepšili si náladu. Protože víno bylo vskutku lahodné, nezůstalo jen u jedné skleničky, ba ani u jednoho džbánku. Víno teklo proudem táborem celý den a noc.

Na tento okamžik čekali generálové krále Skrty. Zaveleli k útoku a vyrazili. Armáda protivníků byla po celodenní pijatyce v dezolátním stavu. V některých leženích si ani nevšimli, že se z nich stali zajatci. Na tvářích měli stále šťastný výraz a prozpěvovali si dětské písničky.

Tak skončila největší bitva v dějinách království. Král Skrty rozprášil dobyvatele a upevnil svou pozici. Jeho věhlas se šířil i za hranice.

Po vyhrané válce mě král pozval na svůj hrad. Pasoval mě na rytíře a vyhradil mi významnou funkci královského sklepmistra a dvorního dodavatele vína. Navrch mi udělil odměnu ve výši 600 diamantů.

A že si Skrty teď nepamatuje, proč mě pasoval na rytíře. Jak říká jedna moudrost „Ve víně je sice pravda, je však nutno citlivě rozeznat po kolikátém litru.“
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru