Příběh rytíře - Okara

  • Zakladatel vlákna DeletedUser7480
  • Vytvořeno
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser7480

Host
Kdysi dávno existovalo na českém území malebné městečko Lednice. V té době dospělí muži nosili jména svých otců. Nejsilnější se jmenoval Rudolf, syn Zdislavův a nejmoudřejší nesl jméno Prokop, syn Klementův. Kdesi na okraji vesnice pracoval v místním kovářství jinoch Honza. Jelikož ale vyrůstal jako sirotek, říkalo se mu pouze Honza z Lednice. Vždy záviděl ostatním majestátní jména. Celé dny, kdy těžce dřel u pece, toužebně hleděl na nedaleký kopec, kde se tyčil královský hrad. Snil o rytířských soubojích, královských dámách a životě za hradbami.

Takto uplynulo mnoho dlouhých let. Jednoho dne ale vypuklo peklo. Slavomír, krutovládce v sousedním království, vytáhl se svou armádou a plenil menší města. Čest svému jménu opravdu nedělal. Netrvalo dlouho a skupina hrdlořezů dorazila i k Lednici. Toto ovšem není pohádka a nastalo tak brutální krveprolití. Honza byl strašpytel a stačil se tak včas ukrýt ve výklenku pece, odkud s hrůzou v očích pozoroval vraždění svých přátel. Ve městě zůstala už pouhá hrstka vrahů, kteří hledali cokoli, co by mohli zpeněžit. Když tu co se nestalo. Jako prudká smršť objevil se neznámý rytíř a po krátkém souboji padli všichni nepřátelé do krve svých obětí. Největší překvapení se ovšem Honzovi naskytlo, když si rytíř sundal helmu. Ten rytíř totiž byla křehká dívka. Musel na ní pořádně vejrat, neboť hrdinka pravděpodobně cítila jeho oči až v zátylku a jejich pohledy se tak na moment střetly. Dívčina se vylekala a rychle odjela na statném vraníkovi.

Příštího dne samotný král se svou družinou projížděl svými obcemi a počítal škody. Když dorazil do Lednice, narazil zde pouze na Honzu. „Hej, jinochu, tys jediný přeživší?“ Smutně kývl. „A ti mrtví vrazi na cestě, tvou čepelí skoleni byli tedy?“ Sám netušil, co se mu honilo hlavou, ale udělal, co mu přišlo nejvhodnější; opět kývl. Tentokrát už hrdě. Za uznalých pohledů nasedl na nabídnutého koně a zbytek okružní jízdy po vydrancovaných městech dokončil s královskou družinou. Jako Honza nepobral mnoho odvahy, byl obdařen darem slova. Za večerních ohňů byl tak se svými vyprávěními a anekdotami středem pozornosti všech rytířů a žoldáků. Při zpáteční cestě už jel bok po boku samotného krále. Ten se ho jednou otázal: „Stále tvé ctěné jméno neznám, jak tě nazývají?“ Velice nerad ze sebe Honza vysoukal své jméno a hned pokračoval, jak se mu příčí. Král zamyšleně kývl a pravil: „Honzo z Lednice, za tvé hrdinské skutky na hradě rytířem pasován budeš“. Honza při této zprávě málem spadl z koně. Zakoktal cosi jako děkuji Vaše výsosti a zbytek cesty pouze žasl, že se jeho sny opravdu splní. Tížilo ho ale ovšem i svědomí. Vždyť jsem jen zbabělec, pomyslel si. Kdo byla ona rytířka? Netrvalo dlouho a dorazili na hrad. Slunce již zapadlo a Honza se tak odebral do přidělené komnaty s vědomím, že příštího rána už nebude vesnickým kovářem. Bude rytíř. Již dlouho tak nemohl usnout.

Ráno vstával ještě dříve než hluční kohouti na ochozech. Spěšně se oblékl a byl připraven, když ještě většina hradu spala. Pouze z kuchyně se ozývaly výkřiky kuchaře a linula se vůně, kterou ještě nikdy necítil. Když už bylo slunce na obloze, byl povolán na náměstí před palácem. Na vyvýšené pavlači již seděli všichni šlechtici a vysoce postavení. Honza velice dobře věděl, kdo na jaké židli sedí. Prostřední trůn patřil králi, po jeho pravici královna, po levici velitel stráže a vedle něj...princezna. To, to nemůže být možné, vylekal se Honza. Na místě královy dcery totiž seděla ona hrdinka. Jejich pohledy se opět střetly a Honza si pomyslel, že tohle je konec. Za svou lež skončí alespoň v žaláři, bude rád, když se nebude houpat na provaze. Co následovalo ale nečekal. Princezna na něj pouze spiklenecky mrkla a poté se nezúčastněně zadívala kamsi do dálky. On pochopil, co toto gesto mělo znamenat a ze srdce mu tak spadl balvan jako hrom. S trpkým úsměvem poklekl a s očima upřenýma do země už pouze naslouchal králově hlasu. „Honzo z Lednice, za tvé hrdinské skutky tě pasuji na rytíře. Jakožto ovšem s nenávistí k tvému jménu obeznámen jsem, přesmyčkou tě i tímto přejmenuji.“ Za doteků meče na rameni Honza zkoprněl. Přesmyčkou? Já budu mít nové jméno? Myšlenky se ovšem rozplynuly, když král slavnostně prohlásil: „Nyní povstaň, rytíři Danieli Chozenzi!“
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru