DeletedUser10424
Host
Adelaida z Jaluské hory
Byla jsem ještě malá holka, když mě moji bratři začali učit střílet z luku a ohánět se mečem. Trávila jsem čas spíše s chlapci než s dívkami. I když mě matka i chůva nutily vyšívat, tančit a oblékat se do šatů ve kterých jsem se nemohla hýbat, mnohem raději jsem běhala venku a jezdila na koni. Netrvalo dlouho a z luku jsem střílela lépe než moji starší bratři. Ještě dříve než jsem se narodila moji rodiče domluvili sňatek s princem Stanleym z Vrchova s první dívkou, která se jim narodí. Želbohu jsem byla první a poslední dcerou.
Když jsem dovršila šestnáctého roku života, měla jsem si prince Stanleyho vzít a stát se královnou. Ze srdce jsem matku i otce nenáviděla za to, jsem si prince měla vzít. Den po mých šestnáctých narozeninách se na Jaluské hoře objevil král Trut s královnou Esterou i s princem Stanleym. Král byl hodný, říkal, že budu dobrá královna. Že mě prý lidé budou mít rádi. Nechtěla jsem být královnou, chtěla jsem se stát rytířem. Věděla jsem všechno o rytířství. Nazpaměť jsem uměla rytířskou přísahu a věděla jsem, že rytíř musí být statečný, věrný s štědrý. Také jsem věděla to, že jen málo žen se stalo rytířem.
Měla jsem odjet s králem a jeho rodinou do Vrchova, hlavního města říše, abych se seznámila s poddanými. Můj otec jel se mnou, musel ve městě vyřídit nějaké záležitosti. V den odjezdu za mnou přišel můj nejstarší bratr. Řekl mi, že se mu bude stýskat a dal mi můj úplně první meč. Jílec byl zdobený, na konci byla vyřezaná dračí hlava, symbol našeho rodu. Čepel nebyla moc široká, spíše úzká a záštita vypadala jako dračí křídla. Meč byl lehký. Musela jsem ho před otcem schovat.
Po rozloučení s matkou a bratry jsme se vydali na cestu. Na koni jsem jezdila dobře, řekla bych, že lépe než princ, takže s cestováním problém nebyl.
Onen problém přišel až v půlce cesty, kdy se na nás vrhla tlupa divokých lidí. Nebylo jich moc, ale králových vazalů bylo méně. Otec seskočil z koně a snažil se bránit mě a královskou rodinu. Jenže otec stíhal bránit jen jednu stranu. Z té druhé se ke královi přikradl jeden z divokých. Seskočila jsem z koně a zpod sedla jsem vytáhla svůj dračí meč. Bodla jsem divokého přímo do srdce těsně před tím, než se on napřáhl po královi. Královna s princem zmizeli. Utekli. Zahlédla jsem jen královnin cop s chlapem v patách. Rozeběhla jsem se za nimi se snahou svého budoucího manžela zachránit. Nepovedlo se mi to. Hodila jsem meč po divokém a ten se mu zabodl do zad. Skácel se na zem a já před ním uviděla prince ležíc v královnině klíně. Vytáhla jsem svůj meč, byl od krve. Pomohla jsem královně vstát a sledovala králova vazala nesoucího princovo mrtvé tělo. Nebyla jsem schopná slova. Dovedla jsem královnu až k družině a tam jsem s pláčem objala svého otce.
Spoustu mužů padlo ale divocí utekli. Celou cestu nikdo nepromluvil ani slovo. Když jsme dojeli do Vrchova, král si mě zavolal a poděkoval mi za záchranu jeho i královnina života. Omluvila jsem se jim, že jsem nezvládla zachránit i prince. Nestala jsem se královnou a s otcem jsme se vrátili na Jaluskou horu. Když mi padlo dvacet let, přijel znovu král. Pasoval mě na rytíře a o rok později na králova pobočníka. Stala jsem se tak první ženou, která chránila krále. Chápu že o mě náš nový král Skrt pochybuje tohle by ho snad mohlo přesvědčit.
Byla jsem ještě malá holka, když mě moji bratři začali učit střílet z luku a ohánět se mečem. Trávila jsem čas spíše s chlapci než s dívkami. I když mě matka i chůva nutily vyšívat, tančit a oblékat se do šatů ve kterých jsem se nemohla hýbat, mnohem raději jsem běhala venku a jezdila na koni. Netrvalo dlouho a z luku jsem střílela lépe než moji starší bratři. Ještě dříve než jsem se narodila moji rodiče domluvili sňatek s princem Stanleym z Vrchova s první dívkou, která se jim narodí. Želbohu jsem byla první a poslední dcerou.
Když jsem dovršila šestnáctého roku života, měla jsem si prince Stanleyho vzít a stát se královnou. Ze srdce jsem matku i otce nenáviděla za to, jsem si prince měla vzít. Den po mých šestnáctých narozeninách se na Jaluské hoře objevil král Trut s královnou Esterou i s princem Stanleym. Král byl hodný, říkal, že budu dobrá královna. Že mě prý lidé budou mít rádi. Nechtěla jsem být královnou, chtěla jsem se stát rytířem. Věděla jsem všechno o rytířství. Nazpaměť jsem uměla rytířskou přísahu a věděla jsem, že rytíř musí být statečný, věrný s štědrý. Také jsem věděla to, že jen málo žen se stalo rytířem.
Měla jsem odjet s králem a jeho rodinou do Vrchova, hlavního města říše, abych se seznámila s poddanými. Můj otec jel se mnou, musel ve městě vyřídit nějaké záležitosti. V den odjezdu za mnou přišel můj nejstarší bratr. Řekl mi, že se mu bude stýskat a dal mi můj úplně první meč. Jílec byl zdobený, na konci byla vyřezaná dračí hlava, symbol našeho rodu. Čepel nebyla moc široká, spíše úzká a záštita vypadala jako dračí křídla. Meč byl lehký. Musela jsem ho před otcem schovat.
Po rozloučení s matkou a bratry jsme se vydali na cestu. Na koni jsem jezdila dobře, řekla bych, že lépe než princ, takže s cestováním problém nebyl.
Onen problém přišel až v půlce cesty, kdy se na nás vrhla tlupa divokých lidí. Nebylo jich moc, ale králových vazalů bylo méně. Otec seskočil z koně a snažil se bránit mě a královskou rodinu. Jenže otec stíhal bránit jen jednu stranu. Z té druhé se ke královi přikradl jeden z divokých. Seskočila jsem z koně a zpod sedla jsem vytáhla svůj dračí meč. Bodla jsem divokého přímo do srdce těsně před tím, než se on napřáhl po královi. Královna s princem zmizeli. Utekli. Zahlédla jsem jen královnin cop s chlapem v patách. Rozeběhla jsem se za nimi se snahou svého budoucího manžela zachránit. Nepovedlo se mi to. Hodila jsem meč po divokém a ten se mu zabodl do zad. Skácel se na zem a já před ním uviděla prince ležíc v královnině klíně. Vytáhla jsem svůj meč, byl od krve. Pomohla jsem královně vstát a sledovala králova vazala nesoucího princovo mrtvé tělo. Nebyla jsem schopná slova. Dovedla jsem královnu až k družině a tam jsem s pláčem objala svého otce.
Spoustu mužů padlo ale divocí utekli. Celou cestu nikdo nepromluvil ani slovo. Když jsme dojeli do Vrchova, král si mě zavolal a poděkoval mi za záchranu jeho i královnina života. Omluvila jsem se jim, že jsem nezvládla zachránit i prince. Nestala jsem se královnou a s otcem jsme se vrátili na Jaluskou horu. Když mi padlo dvacet let, přijel znovu král. Pasoval mě na rytíře a o rok později na králova pobočníka. Stala jsem se tak první ženou, která chránila krále. Chápu že o mě náš nový král Skrt pochybuje tohle by ho snad mohlo přesvědčit.