DeletedUser12887
Host
Pěkně no
Akorát je to virtuální budoucnost
Jednou jsem měl knížku ze sovětského svazu a tam už něco podobného psali
Jednalo se o nalezení zemského jádra
Víceméně tím pádem jsou dvě možnosti po vyčerpání veškerých zdrojů na desce zemské nezbývá než se vrtat hlouběji nebo letět do kosmu
Ale ten příběh je dobre stylizovany
Třeba v alpách je dost tunelů tam už se někdo vrtal taky existuje středisko CERN nadnárodní korporace hledačů vesmíru pod zemi
Akorát je to virtuální budoucnost
Jednou jsem měl knížku ze sovětského svazu a tam už něco podobného psali
Jednalo se o nalezení zemského jádra
Víceméně tím pádem jsou dvě možnosti po vyčerpání veškerých zdrojů na desce zemské nezbývá než se vrtat hlouběji nebo letět do kosmu
Ale ten příběh je dobre stylizovany
Třeba v alpách je dost tunelů tam už se někdo vrtal taky existuje středisko CERN nadnárodní korporace hledačů vesmíru pod zemi
Svatej
Legenda
1) Slunce sice zanikne za nějaké 4 miliardy let, ale konec rostlin a veškerého organického života (bez kyslíku a ozónové vrstvy to fakt nejde) na Zemi na vyšší bázi než bakterie se datuje za 0,5 až 1 miliardy let.
2) Je to obrázek, takže nejde přepočítat zda jsi se vešel do limitu. Můžeš to sem postnout pro nás šťouraly i v klasickém psaném textu?
3) Jakmile ovládáš fůzi, proč se zabývat jadernou či termální elektrárnou? Hloupost...
4) Příběh je dost rozházený, neucelený. Je v něm spousta věcí o kterých vypravěč předpokládá že je znám, ale já je neznám. Jací Olympané, proč pokládaly pasti? Jaká Tyché? Celkově mi to přijde dost neucelené.
A celý ten seznam připomínek bych si býval nechal pro sebe.... Ale řekl jsem si že to oceníš, když to samé dáváš ostatním soutěžícím.
2) Je to obrázek, takže nejde přepočítat zda jsi se vešel do limitu. Můžeš to sem postnout pro nás šťouraly i v klasickém psaném textu?
3) Jakmile ovládáš fůzi, proč se zabývat jadernou či termální elektrárnou? Hloupost...
4) Příběh je dost rozházený, neucelený. Je v něm spousta věcí o kterých vypravěč předpokládá že je znám, ale já je neznám.
Jací Olympané, proč pokládaly pasti? Jaká Tyché? Celkově mi to přijde dost neucelené. A celý ten seznam připomínek bych si býval nechal pro sebe....
Ale řekl jsem si že to oceníš, když to samé dáváš ostatním soutěžícím. DeletedUser15189
Host
Konečně někdo napsal připomínku. Hurá!
1) děkuji za informaci
2)Přepočítat to lze, jen je to velmi obtížné, ale pokusím se to ve Wordu najít. (Je to cca 300 slov)
3)pokud je civilizace energeticky náročná, hodí se dle mého skromného názoru každý její zdroj.
4) To, že budí dojem neucelenosti, nebo i takový je, mě moc mrzí, naneštěstí to již nemůžu upravit.
Olympané- bohové antického Řecka obývající Olymp, a ti nebyli vždy všichni hodní.
Týché- Řecká bohyně štěstí.
A měl jsi pravdu, ocením jakékoliv připomínky.
1) děkuji za informaci
2)Přepočítat to lze, jen je to velmi obtížné, ale pokusím se to ve Wordu najít. (Je to cca 300 slov)
3)pokud je civilizace energeticky náročná, hodí se dle mého skromného názoru každý její zdroj.
4) To, že budí dojem neucelenosti, nebo i takový je, mě moc mrzí, naneštěstí to již nemůžu upravit.
Olympané- bohové antického Řecka obývající Olymp, a ti nebyli vždy všichni hodní.
Týché- Řecká bohyně štěstí.
A měl jsi pravdu, ocením jakékoliv připomínky.
DeletedUser15189
Host
Bohužel, dokument, do kterého jsem to psal jsem si asi neuložil.
DeletedUser15189
Host
Forge of Empires příběh 2 nesoutěžní (celý)
KAPITOLA I. JAK TO VŠECNO ZAČALO
Jmenuji se Archimédes I. Veliký a chtěl bych vám vyprávět příběh o tom, jak jsme obsadily podzemí, a co nás k tomu donutilo.
Bylo tehdy pět hodin ráno, když do mé ložnice vtrhnul hlavní statistik našeho městského státu Ondřejopolis. Byl zděšený z toho, co jim vyšlo. „Zemské zásoby promethia a orichalka jsou již minimální a vydrží nám jen na jeden rok," pravil. Totéž však naneštěstí platilo i o dalších nerostných surovinách jako je ropa, zemní plyn, uhlí či uran 235.
Celá společnost byla zděšená, a nebýt skvělých řečníků opírajících se o staré pověsti o podzemním světě, padla by vláda a po celém světě East-Nagach by se rozšířila anarchie. Když byla společnost uklidněna, začalo referendum o tom, jak přežít. Vyhrála možnost sestoupit do podzemí a pokusit se najít nové domovy a zdroje surovin.
KAPITOLA II. PŘÍPRAVA NA SESTUP
Byli vysláni poslové na Antarktidu, moře a pevninu i do všech provincií, aby zmobilizovali muže, ženy dosadily do továren a zaučily děti o jejich příštím úkolu. Inženýři vymýšleli nové zbraně, ostatní muži se cvičili ve zbrani a ženy se starali o děti nebo pracovali v továrnách, dílnách a skladech.
Zásoby byly ve velkém produkovány dílnami jako je například tiskárna jídlo, vertikální farma a závod na těžbu nerostných surovin. Ve skladech jako je nanočásticová, nanodrátová a podmořská výzkumná laboratoř přibývalo zboží po milionech. V radnici se hromadily mince a diamanty, div, že nepraskla. Cechovní pokladna byla vyprázdněna
Byly vyslány monitorovací drony, aby našly cestu do toho kýženého podzemního světa. Prohledávali vulkány, jeskyně a doly a půl roku nic, až nakonec objevily v jedné poušti jeskyni, vchod do podzemního světa. Za čtvrt roku od nalezení byly položeny koleje až do nového domova a zbudován podzemní expres, vlak půl kilometru dlouhý, schopný za jednu cestu vše přemístit pod povrch.
KAPITOLA III. CESTA DO PODZEMÍ.
Pro cestu byly zmobilizována jednotky z ér Zítra, Budoucnost, Ledová b. a Oceánská b. v řádech milionů vojáků a desetimilionů strojů.
Cestou bylo potřeba se dostat přes všechny již dobyté provincie. Což se však neobešlo beze vzpour, kterých se účastnili bojovníci s kyjem, barbaři, barbarští prakovníci, stateční válečníci a stateční válečníci na koních. Athéna však vdechla do našich vojáků nezlomitelnou odvahu a umožnila nám dostat se až k jeskyni.
I zdrojů, vody a jídla bylo potřeba na této výpravě obrovské množství, avšak dobře zásobený vlak a neutuchající vášeň pro lov odvrátila veškerá nebezpečí dehydratace a hladomoru.
Dalším problém byly nemoci, naštěstí byl vlak vybaven velice moderní nemocnicí. Hygiena u cestovatelů problémem nebyla, ba právě naopak, byla na velice vysoké úrovni.
Cestou mohli obyvatelé vlaku pozorovat různé pomníky, velkolepé budovy a rozmanitou flóru a faunu. Která se brzy odpoutá z moci člověka.
Když jsme dorazily k jeskyni, nastala všeobecná úleva. Rok trvající strastiplná a vyčerpávající cesta je u konce. Stačí vstoupit do podzemí... anebo ne?
KAPITOLA IV. PŘED VSTUPEM DO PODZEMÍ.
Předtím, než jsme vstoupili do podzemí, museli jsme se zakopat (=opevnit). Byla zbudována minová pole následovaná poli českých ježků a ti byli propleteni žiletkovými a ostnatými dráty. Vykopány byly příkopy naplněné vodou. V nich se usadily medúzy a želví děla. Postaveny byli železobetonové pevnosti s armováním z wolframu, titanu a damascenské oceli. Jejich posádku tvořili satelitní navaděči, rail guny, plazmové dělostřelectvo a MW mobilní jednotky. Vzdušný prostor hlídaly dračí drony a roje dronů
A Jak jsme brzy zjistili, k dobytí podzemí potřebujeme nové jednotky specializované na boje pod povrchem. Ty staré byli buďto moc velké, nebo příliš pomalé. Že starých se hodili jen vojáci s exoskeletem a průzkumní jezdci. Museli jsme postavit nové kasárny a z nich verbovat inovované jednotky. Podařilo se. Jsme připraveni ho dobýt.
KAPITOLA V. DOBYTÍ PODZEMÍ
Když jsme se takto pojistili, vydali jsme se do podzemí se zbytkem jednotek. To, co jsme tam objevily, nás naprosto ohromilo. Staré pověsti nelhali. Bylo to, jako kdybychom cestovali časem, dostali jsme se do doby ledové (pleistocénu(čtvrtohory)). Tehdy se nám hodily poznatky získané během ledové budoucnosti.
Jeskyně se pokryla ledem, všude vanul ostrý severní vítr, který je krutý. Nikde nic nežilo. Jen pár mršin zatoulaných zvířat jsme nalezli, ale ty nás nemohly uživit. Jak jsme postupovali dál, vítr slábl a led přecházel v tundru. Tam jsme potkali srstnaté nosorožce, mamuty a medvědy krátkočelé, málem došlo k masakru i v našich řadách, když se zvěř zraněná neandrtálci obrátila na útěk proti nám. Naštěstí nás průzkumní jezdci a monitorovací drony varovali. Byla to zkrátka jatka. Po zemi tekly proudy krve a barvily řeky i půdu jimi nasycenou. Bojovat jsme museli i s neandrtálci, protože nejspíše neznali slovo podělit se, a začali s námi soupeřit o potravu. Navíc se nedali milosrdně zajmout. Po skončení jatky jsme neandrtálce pochovali v masových hrobech a zvířata upekli. Co jsme nesnědli, bylo zakonzervováno pro horší časy.
Po tundře přišla step. Naši pedologové zjistili, že její půdní pokryv tvoří černozemě o mocnosti půdního horizontu A 3 m. Tak jsme tu založili obří farmu, a rok jsme tu zůstali. Maso bylo pořád dost, protože nájezdy zvířat byly na denním pořádku.
Po roce jsme pokračovali dál a začalo se pomalu oteplovat. Dostali jsme se do pliocénu (třetihory). Tady zase šlo o život. Napadli nás totiž první (vývojově) „šavlozubí tygři" a to hned v obrovské smečce. Většina padla pod našimi střelami, zbytek utekl. Postupovali jsme dál, když v tom jeden z vojáků zastřelil „sloní" mládě, které považoval za opuštěné. Ono však opuštěné nebylo. Na pomoc mu přiběhla statná samice se svým stádem v „závěsu". Tentokrát jsme měli ztráty i my, sice malé, ale přesto to byli ztráty. Odstřelovač, který to způsobil, spáchal po boji sebevraždu. Když jsme se z té katastrofy otřepali a pohřbili mrtvé (celkem 100), vydali jsme se na cestu.
Mírně se ochladilo. Dostali jsme se totiž do oligocénu (třetihory). Setkali jsme se s obřími nosorožci. Tentokrát to bylo bez konfliktu. Ten největší však měl ještě přijít. Mnoho vojáků jistě přemýšlelo o dezerci a bylo to jen na řečnících (tedy i na mně), aby je tam udrželi.
Po dalším postupu se strašně oteplilo, savci byli dle našich vědců, neustávajících v práci, menší a primitivnější. Objevily se dokonce tzv. starobylé typy savců. Octli jsme se totiž v eocénu (třetihory). Nic nás nedokázalo zastavit, ani teplota, která se rapidně zvýšila poté co jsme vstoupily do další éry – paleocénu (třetihory). Tehdy, jak jsme si všimli, vymizeli savci podobní dnešním, ale zato tu bylo obrovské množství druhů starobylých savců.
Chvíli jsme mysleli, že je naše cesta u konce. Objevil se totiž před námi obří kaňon, který nebylo možno slézt. Nakonec jsme po dlouhé poradě zavolali útočné helikoptéry a tanková vznášedla. „Konečně postoupíme dál, do druhohor," pravil hlavní paleontolog. A opravdu. Na konci kilometr širokého kaňonu nás čekala křída a s ní největší živé nebezpečí, které nás mělo potkat.
Jen co jsme vystoupily, nás uvítala nás smečka raptorů, konkrétně velociraptorů. Zase bylo proti komu bojovat. Naneštěstí nikde blízko nebyla vysoká tráva, kde bychom se mohli ukrýt. Možná je to však štěstí, neboť by se v ní mohli schovat i oni. Tady nám hodně pomohly vrhače trhavin, které je likdovali po desítkách. Také nebojácnost našich vojáků hrála svou roli. „Naši vědci jsou úžasní'', pronesl jeden z našich vojáků, když se jim podařilo uzavřít s týranými a hladovými, a však silnými dinosauřími lidmi kmene ankylosaurů a rohatců. Dali jsme jim najíst a v dobrovodu jich a jejich dinosauřích „kamarádů''. Netrvalo však dlouho a napadli nás tyranosauří lidé s 10 T-rexi. To byl jedna z největších (popravdě největší, se kterou jsme se během naší cesty setkaly) jatek, padlo půl milionu mužů a deset milionů strojů. Tehdy nám průzkumní jezdci nedokázali pomoc, protože byli všichni chyceni do pasti a zničeni.
Po těchto dvou „incidentech“ jsme se vydali ještě dál do minulosti. Jura již na nás čekala a s ní enormní sauropodi a jejich lidmi s biči i stegosauří lidé, kteří nás taktéž žádali o pomoc. Postupovali jsme dál a narazily jsme na osamělého, avšak velice silného Gasosaura. Naštěstí byl tento masožravý tvor jen jeden. Jinak by to mohla být další jatka v našich řadách, i tak jsme však sežral pět našich mužů a 100 jich zalehl. Po této nehodě zprávu o nás rozšířili pterodaktylové a na pomoc nám přišli lid kmene Tlustolebý s kladivy, palicemi, palcáty a samozřejmě svými mazlíčky.
Když se pterodaktylové obrátily nazpět, poznali přátelští dinosauří lidé, že tu je nová doba a oni nás musí opustit. Ponořili jsme se ještě hlouběji do minulosti, do Triasu. Téměř okamžitě po našem příchodu do této podéry nás přišli požádat o pomoc bratrský kmen sauropodů prosauropodi. Ti byli, stejně jako jejich bratři, ozbrojení biči. Na naší cestě nás zastavilo pouze pár Allosaurů. V Triasu byl jinak klid. Na konci Triasu nás cekala další éra Perm, ale nejdřív jsme museli „překročit“ příkop kilometr dlouhý. Což však pro tanková vznášedla není problém.
V Permu (prvohory) na nás čekali savcovití plazi, konkrétně Kannemeyerie). Hledali pomoc před lidmi kmene Cynognathus. Perm byla naše poslední éra bez jednotek oceánské budoucnosti. Jednou byl dokonce vyhlášen falešný poplach, když jsme narazili na stádo býložravých Moschopsů, kteří vypadají jako draví. Ti nás také požádali o pomoc, tentokráte před lidmi kmene Lycaenops. Samozřejmě jsme jim pomohli, a rádi. Vítězství bylo rychlé, a mi se vydali směrem ke karbonovým močálům.
V karbonu jsme poprvé použily jednotky oceánské budoucnosti. Nejvíce se hodily kluzáky. Zde jsme už přátele neměli, o to více však bylo nepřátel. Bojovali jsme s pancéřnatými mloky, obřími tisicinožkami. Navíc na nás průběžně dělali kamikadze nálety pravážky, jež byly přímo enormní. Potkávali jsme také všemožné hlavonožce, ramenonožce a trilobity.
Ve „věku ryb“ (Devon-Prvohory) jsme dali sbohem pevnině a vydali se do moře a pak do oceánu. Bylo tu obrovské množství pancířnatých a lalokoploutvých ryb. Viděli jsme i další ryby, např.: paprskoploutvé a dvojdyšné ryby plus paryby.
V další éře našeho putování Siluru jsme narazili už jen na bezčelistnaté ryby. Zato bezobratlých jsme viděli mraky. Byli to například graptoliti, trilobiti, láčkovci, korálnatci, různorepi, ostnokožci a lilijce.
Po Siluru následoval Ordovik (prvohory). Dokumentovaná fauna tohoto věku zahrnovala trilobity a graptolity,
V Kambriu, poslední části našeho prvohorního putování jsme objevily rozsáhlé množství živočichů. Patří k nim měkkýši, trilobiti a jiní korýši, primitivní houby a medúzovci.
Po prvohorách následovaly Starohory s medúzovci, láčkovci, ploštěnci a mřížovci. Po nich jsme se dostali do Prahor, kde už nebyl viditelný život, a tak jsme zrychlily. Cíl naší cesty byl již na dosah. A opravdu, po několika dnech jsme postoupily až k Hadaiku (předgeologické období). Tam jsme našli to, co jsme hledali. Úžasně rozmanitou „polévku“ prvků, která dodá vše potřebné pro vyspělou civilizaci. Naši chemici v ní rozeznali wolfram, uhlík, titan, hliník, uran 235, železo, olovo, měď, cín, zinek, platinu, zlato, stříbro, atp.
Náš rozšířený podzemní expres, zpracovárna hadaické lávy a čtvrtohorní stepní farma nám pomohli dosáhnout cíle nás všech. Indexu lidského rozvoje 0,999. Konečně můžu s dobrým svědomím zemřít. Mé jméno však bude věčné.
Rozpis provincií a ostatního bude zveřejněn příště.
KAPITOLA I. JAK TO VŠECNO ZAČALO
Jmenuji se Archimédes I. Veliký a chtěl bych vám vyprávět příběh o tom, jak jsme obsadily podzemí, a co nás k tomu donutilo.
Bylo tehdy pět hodin ráno, když do mé ložnice vtrhnul hlavní statistik našeho městského státu Ondřejopolis. Byl zděšený z toho, co jim vyšlo. „Zemské zásoby promethia a orichalka jsou již minimální a vydrží nám jen na jeden rok," pravil. Totéž však naneštěstí platilo i o dalších nerostných surovinách jako je ropa, zemní plyn, uhlí či uran 235.
Celá společnost byla zděšená, a nebýt skvělých řečníků opírajících se o staré pověsti o podzemním světě, padla by vláda a po celém světě East-Nagach by se rozšířila anarchie. Když byla společnost uklidněna, začalo referendum o tom, jak přežít. Vyhrála možnost sestoupit do podzemí a pokusit se najít nové domovy a zdroje surovin.
KAPITOLA II. PŘÍPRAVA NA SESTUP
Byli vysláni poslové na Antarktidu, moře a pevninu i do všech provincií, aby zmobilizovali muže, ženy dosadily do továren a zaučily děti o jejich příštím úkolu. Inženýři vymýšleli nové zbraně, ostatní muži se cvičili ve zbrani a ženy se starali o děti nebo pracovali v továrnách, dílnách a skladech.
Zásoby byly ve velkém produkovány dílnami jako je například tiskárna jídlo, vertikální farma a závod na těžbu nerostných surovin. Ve skladech jako je nanočásticová, nanodrátová a podmořská výzkumná laboratoř přibývalo zboží po milionech. V radnici se hromadily mince a diamanty, div, že nepraskla. Cechovní pokladna byla vyprázdněna
Byly vyslány monitorovací drony, aby našly cestu do toho kýženého podzemního světa. Prohledávali vulkány, jeskyně a doly a půl roku nic, až nakonec objevily v jedné poušti jeskyni, vchod do podzemního světa. Za čtvrt roku od nalezení byly položeny koleje až do nového domova a zbudován podzemní expres, vlak půl kilometru dlouhý, schopný za jednu cestu vše přemístit pod povrch.
KAPITOLA III. CESTA DO PODZEMÍ.
Pro cestu byly zmobilizována jednotky z ér Zítra, Budoucnost, Ledová b. a Oceánská b. v řádech milionů vojáků a desetimilionů strojů.
Cestou bylo potřeba se dostat přes všechny již dobyté provincie. Což se však neobešlo beze vzpour, kterých se účastnili bojovníci s kyjem, barbaři, barbarští prakovníci, stateční válečníci a stateční válečníci na koních. Athéna však vdechla do našich vojáků nezlomitelnou odvahu a umožnila nám dostat se až k jeskyni.
I zdrojů, vody a jídla bylo potřeba na této výpravě obrovské množství, avšak dobře zásobený vlak a neutuchající vášeň pro lov odvrátila veškerá nebezpečí dehydratace a hladomoru.
Dalším problém byly nemoci, naštěstí byl vlak vybaven velice moderní nemocnicí. Hygiena u cestovatelů problémem nebyla, ba právě naopak, byla na velice vysoké úrovni.
Cestou mohli obyvatelé vlaku pozorovat různé pomníky, velkolepé budovy a rozmanitou flóru a faunu. Která se brzy odpoutá z moci člověka.
Když jsme dorazily k jeskyni, nastala všeobecná úleva. Rok trvající strastiplná a vyčerpávající cesta je u konce. Stačí vstoupit do podzemí... anebo ne?
KAPITOLA IV. PŘED VSTUPEM DO PODZEMÍ.
Předtím, než jsme vstoupili do podzemí, museli jsme se zakopat (=opevnit). Byla zbudována minová pole následovaná poli českých ježků a ti byli propleteni žiletkovými a ostnatými dráty. Vykopány byly příkopy naplněné vodou. V nich se usadily medúzy a želví děla. Postaveny byli železobetonové pevnosti s armováním z wolframu, titanu a damascenské oceli. Jejich posádku tvořili satelitní navaděči, rail guny, plazmové dělostřelectvo a MW mobilní jednotky. Vzdušný prostor hlídaly dračí drony a roje dronů
A Jak jsme brzy zjistili, k dobytí podzemí potřebujeme nové jednotky specializované na boje pod povrchem. Ty staré byli buďto moc velké, nebo příliš pomalé. Že starých se hodili jen vojáci s exoskeletem a průzkumní jezdci. Museli jsme postavit nové kasárny a z nich verbovat inovované jednotky. Podařilo se. Jsme připraveni ho dobýt.
KAPITOLA V. DOBYTÍ PODZEMÍ
Když jsme se takto pojistili, vydali jsme se do podzemí se zbytkem jednotek. To, co jsme tam objevily, nás naprosto ohromilo. Staré pověsti nelhali. Bylo to, jako kdybychom cestovali časem, dostali jsme se do doby ledové (pleistocénu(čtvrtohory)). Tehdy se nám hodily poznatky získané během ledové budoucnosti.
Jeskyně se pokryla ledem, všude vanul ostrý severní vítr, který je krutý. Nikde nic nežilo. Jen pár mršin zatoulaných zvířat jsme nalezli, ale ty nás nemohly uživit. Jak jsme postupovali dál, vítr slábl a led přecházel v tundru. Tam jsme potkali srstnaté nosorožce, mamuty a medvědy krátkočelé, málem došlo k masakru i v našich řadách, když se zvěř zraněná neandrtálci obrátila na útěk proti nám. Naštěstí nás průzkumní jezdci a monitorovací drony varovali. Byla to zkrátka jatka. Po zemi tekly proudy krve a barvily řeky i půdu jimi nasycenou. Bojovat jsme museli i s neandrtálci, protože nejspíše neznali slovo podělit se, a začali s námi soupeřit o potravu. Navíc se nedali milosrdně zajmout. Po skončení jatky jsme neandrtálce pochovali v masových hrobech a zvířata upekli. Co jsme nesnědli, bylo zakonzervováno pro horší časy.
Po tundře přišla step. Naši pedologové zjistili, že její půdní pokryv tvoří černozemě o mocnosti půdního horizontu A 3 m. Tak jsme tu založili obří farmu, a rok jsme tu zůstali. Maso bylo pořád dost, protože nájezdy zvířat byly na denním pořádku.
Po roce jsme pokračovali dál a začalo se pomalu oteplovat. Dostali jsme se do pliocénu (třetihory). Tady zase šlo o život. Napadli nás totiž první (vývojově) „šavlozubí tygři" a to hned v obrovské smečce. Většina padla pod našimi střelami, zbytek utekl. Postupovali jsme dál, když v tom jeden z vojáků zastřelil „sloní" mládě, které považoval za opuštěné. Ono však opuštěné nebylo. Na pomoc mu přiběhla statná samice se svým stádem v „závěsu". Tentokrát jsme měli ztráty i my, sice malé, ale přesto to byli ztráty. Odstřelovač, který to způsobil, spáchal po boji sebevraždu. Když jsme se z té katastrofy otřepali a pohřbili mrtvé (celkem 100), vydali jsme se na cestu.
Mírně se ochladilo. Dostali jsme se totiž do oligocénu (třetihory). Setkali jsme se s obřími nosorožci. Tentokrát to bylo bez konfliktu. Ten největší však měl ještě přijít. Mnoho vojáků jistě přemýšlelo o dezerci a bylo to jen na řečnících (tedy i na mně), aby je tam udrželi.
Po dalším postupu se strašně oteplilo, savci byli dle našich vědců, neustávajících v práci, menší a primitivnější. Objevily se dokonce tzv. starobylé typy savců. Octli jsme se totiž v eocénu (třetihory). Nic nás nedokázalo zastavit, ani teplota, která se rapidně zvýšila poté co jsme vstoupily do další éry – paleocénu (třetihory). Tehdy, jak jsme si všimli, vymizeli savci podobní dnešním, ale zato tu bylo obrovské množství druhů starobylých savců.
Chvíli jsme mysleli, že je naše cesta u konce. Objevil se totiž před námi obří kaňon, který nebylo možno slézt. Nakonec jsme po dlouhé poradě zavolali útočné helikoptéry a tanková vznášedla. „Konečně postoupíme dál, do druhohor," pravil hlavní paleontolog. A opravdu. Na konci kilometr širokého kaňonu nás čekala křída a s ní největší živé nebezpečí, které nás mělo potkat.
Jen co jsme vystoupily, nás uvítala nás smečka raptorů, konkrétně velociraptorů. Zase bylo proti komu bojovat. Naneštěstí nikde blízko nebyla vysoká tráva, kde bychom se mohli ukrýt. Možná je to však štěstí, neboť by se v ní mohli schovat i oni. Tady nám hodně pomohly vrhače trhavin, které je likdovali po desítkách. Také nebojácnost našich vojáků hrála svou roli. „Naši vědci jsou úžasní'', pronesl jeden z našich vojáků, když se jim podařilo uzavřít s týranými a hladovými, a však silnými dinosauřími lidmi kmene ankylosaurů a rohatců. Dali jsme jim najíst a v dobrovodu jich a jejich dinosauřích „kamarádů''. Netrvalo však dlouho a napadli nás tyranosauří lidé s 10 T-rexi. To byl jedna z největších (popravdě největší, se kterou jsme se během naší cesty setkaly) jatek, padlo půl milionu mužů a deset milionů strojů. Tehdy nám průzkumní jezdci nedokázali pomoc, protože byli všichni chyceni do pasti a zničeni.
Po těchto dvou „incidentech“ jsme se vydali ještě dál do minulosti. Jura již na nás čekala a s ní enormní sauropodi a jejich lidmi s biči i stegosauří lidé, kteří nás taktéž žádali o pomoc. Postupovali jsme dál a narazily jsme na osamělého, avšak velice silného Gasosaura. Naštěstí byl tento masožravý tvor jen jeden. Jinak by to mohla být další jatka v našich řadách, i tak jsme však sežral pět našich mužů a 100 jich zalehl. Po této nehodě zprávu o nás rozšířili pterodaktylové a na pomoc nám přišli lid kmene Tlustolebý s kladivy, palicemi, palcáty a samozřejmě svými mazlíčky.
Když se pterodaktylové obrátily nazpět, poznali přátelští dinosauří lidé, že tu je nová doba a oni nás musí opustit. Ponořili jsme se ještě hlouběji do minulosti, do Triasu. Téměř okamžitě po našem příchodu do této podéry nás přišli požádat o pomoc bratrský kmen sauropodů prosauropodi. Ti byli, stejně jako jejich bratři, ozbrojení biči. Na naší cestě nás zastavilo pouze pár Allosaurů. V Triasu byl jinak klid. Na konci Triasu nás cekala další éra Perm, ale nejdřív jsme museli „překročit“ příkop kilometr dlouhý. Což však pro tanková vznášedla není problém.
V Permu (prvohory) na nás čekali savcovití plazi, konkrétně Kannemeyerie). Hledali pomoc před lidmi kmene Cynognathus. Perm byla naše poslední éra bez jednotek oceánské budoucnosti. Jednou byl dokonce vyhlášen falešný poplach, když jsme narazili na stádo býložravých Moschopsů, kteří vypadají jako draví. Ti nás také požádali o pomoc, tentokráte před lidmi kmene Lycaenops. Samozřejmě jsme jim pomohli, a rádi. Vítězství bylo rychlé, a mi se vydali směrem ke karbonovým močálům.
V karbonu jsme poprvé použily jednotky oceánské budoucnosti. Nejvíce se hodily kluzáky. Zde jsme už přátele neměli, o to více však bylo nepřátel. Bojovali jsme s pancéřnatými mloky, obřími tisicinožkami. Navíc na nás průběžně dělali kamikadze nálety pravážky, jež byly přímo enormní. Potkávali jsme také všemožné hlavonožce, ramenonožce a trilobity.
Ve „věku ryb“ (Devon-Prvohory) jsme dali sbohem pevnině a vydali se do moře a pak do oceánu. Bylo tu obrovské množství pancířnatých a lalokoploutvých ryb. Viděli jsme i další ryby, např.: paprskoploutvé a dvojdyšné ryby plus paryby.
V další éře našeho putování Siluru jsme narazili už jen na bezčelistnaté ryby. Zato bezobratlých jsme viděli mraky. Byli to například graptoliti, trilobiti, láčkovci, korálnatci, různorepi, ostnokožci a lilijce.
Po Siluru následoval Ordovik (prvohory). Dokumentovaná fauna tohoto věku zahrnovala trilobity a graptolity,
V Kambriu, poslední části našeho prvohorního putování jsme objevily rozsáhlé množství živočichů. Patří k nim měkkýši, trilobiti a jiní korýši, primitivní houby a medúzovci.
Po prvohorách následovaly Starohory s medúzovci, láčkovci, ploštěnci a mřížovci. Po nich jsme se dostali do Prahor, kde už nebyl viditelný život, a tak jsme zrychlily. Cíl naší cesty byl již na dosah. A opravdu, po několika dnech jsme postoupily až k Hadaiku (předgeologické období). Tam jsme našli to, co jsme hledali. Úžasně rozmanitou „polévku“ prvků, která dodá vše potřebné pro vyspělou civilizaci. Naši chemici v ní rozeznali wolfram, uhlík, titan, hliník, uran 235, železo, olovo, měď, cín, zinek, platinu, zlato, stříbro, atp.
Náš rozšířený podzemní expres, zpracovárna hadaické lávy a čtvrtohorní stepní farma nám pomohli dosáhnout cíle nás všech. Indexu lidského rozvoje 0,999. Konečně můžu s dobrým svědomím zemřít. Mé jméno však bude věčné.
Rozpis provincií a ostatního bude zveřejněn příště.
DeletedUser15189
Host
PŘÍBĚH FORGE OF EMPIRES 2 (poznámky)
3 podéry: Kvartér, Terciér, Mezozoikum, Paleozoikum, Prekambrium (odemčeny budou všechny naráz a hráč získá při přechodu do další podéry odměnu)
Provincie podér: Kvartér – Holocén, Pleistocén.
Terciér – Pliocén, Miocén, Oligocén, Eocén, Paleocén
Mezozoikum – Křída, Jura, Trias
Paleozoikum – Perm, Karbon, Devon, Silur, Ordovik, Kambrium
Prekambrium – Protezoikum, Archaikum, Hadaikum
Jednotky na mapě: Kvartér: Jednotky z ledové budoucnosti
Terciér: Jednotky z budoucnosti
Mezozoikum: Těžká jednotka-ankylosauří člověk
Rychlá jednotka-pterodaktylí letec
Lehká jednotka-triceratopsí člověk
Artilerie-vrhač vajec (neoplodněných)
Střelec-Strážce
Perm: Jednotky z budoucnosti
Zbytek Paleozoika, Protezoikum a Archaikum: Jednotky z oceánské budoucnosti
Hadaikum: Jednotky podzemní budoucnosti
Artilerie: Vrhač trhavin
Lehká jednotka: horník
Těžká jednotka: důlní robot
Lehká jednotka: monitorovací dron
Střelecká jednotka: Strážce dolů
Jednotky v ostatním: Jednotky podzemní budoucnosti
Budovy obytné – podzemní kryt, podzemní dům, jeskyně
Dílny – farma na haldě, zpracovárna plynů
Sklady (zboží) – louhovna uranu (uranové tyče), těžební věž (rudy), továrna na těžební stroje (těžební stroje), továrna na hydrauliku (hydraulika), huť (kovy)
Kulturní – zkrášlená výsypka, zatopený lom
Dekorace – podzemní cisterna, socha z hlušiny, stalagmit, stalagnát, artéská studna
Typu přístav – podzemní expres (odemkne se po dokončení mapy provincií)
Velkolepé – čtvrtohorní stepní farma (produkuje zboží a populaci), zpracovárna hadaické lávy (produkuje medaile, mince a zásoby)
Speciální surovina typu orichalkum – hadaická láva
3 podéry: Kvartér, Terciér, Mezozoikum, Paleozoikum, Prekambrium (odemčeny budou všechny naráz a hráč získá při přechodu do další podéry odměnu)
Provincie podér: Kvartér – Holocén, Pleistocén.
Terciér – Pliocén, Miocén, Oligocén, Eocén, Paleocén
Mezozoikum – Křída, Jura, Trias
Paleozoikum – Perm, Karbon, Devon, Silur, Ordovik, Kambrium
Prekambrium – Protezoikum, Archaikum, Hadaikum
Jednotky na mapě: Kvartér: Jednotky z ledové budoucnosti
Terciér: Jednotky z budoucnosti
Mezozoikum: Těžká jednotka-ankylosauří člověk
Rychlá jednotka-pterodaktylí letec
Lehká jednotka-triceratopsí člověk
Artilerie-vrhač vajec (neoplodněných)
Střelec-Strážce
Perm: Jednotky z budoucnosti
Zbytek Paleozoika, Protezoikum a Archaikum: Jednotky z oceánské budoucnosti
Hadaikum: Jednotky podzemní budoucnosti
Artilerie: Vrhač trhavin
Lehká jednotka: horník
Těžká jednotka: důlní robot
Lehká jednotka: monitorovací dron
Střelecká jednotka: Strážce dolů
Jednotky v ostatním: Jednotky podzemní budoucnosti
Budovy obytné – podzemní kryt, podzemní dům, jeskyně
Dílny – farma na haldě, zpracovárna plynů
Sklady (zboží) – louhovna uranu (uranové tyče), těžební věž (rudy), továrna na těžební stroje (těžební stroje), továrna na hydrauliku (hydraulika), huť (kovy)
Kulturní – zkrášlená výsypka, zatopený lom
Dekorace – podzemní cisterna, socha z hlušiny, stalagmit, stalagnát, artéská studna
Typu přístav – podzemní expres (odemkne se po dokončení mapy provincií)
Velkolepé – čtvrtohorní stepní farma (produkuje zboží a populaci), zpracovárna hadaické lávy (produkuje medaile, mince a zásoby)
Speciální surovina typu orichalkum – hadaická láva
Dědeq
Znalec
Technická poznámka: např. v MS Word zcela na dolním okraji okna je cosi, čemu se zpravidla říká "stavový řádek". Zobrazuje mimo jiné celkový počet slov v dokumentu, případně, je-li část textu vybraná, zobrazuje před lomítkem také počet slov ve vybraném textu. Nezobrazuje-li se tato informace, stačí na stavový řádek klepnout pravým tlačítkem myši a zaškrtnout volbu Počet slov (může se verze od verze lišit, ale pravděpodobně ne příliš). Ať slouží