Procházka po království - werunecenka2

DeletedUser12828

Host
Princezna Myciena poprvé za celý svůj život mohla opustit palác, kde si připadala jako vězeň. Tuto výjimečnou příležitost se rozhodla využít tím nejlepším způsobem, a to procházkou po zemi, již bude jednou vládnout. Avšak princezna začínala být z dlouhé cesty už velice unavená. Naštěstí zahlédla karavansaraj, kde se rozhodla na chvíli si odpočinout. Posadila se ke stolu nejblíže oknu, neboť měla díky němu nádherný výhled na blízkou oázu, v níž se procházel majestátní páv.

Mezitím, co se dívala z okna, jí hostinský donesl jejich domácí cukrovinky, neboť princeznu poznal a chtěl na ni zapůsobit. Jedna z cukrovinek vypadala jako fontána s mořskými pannami, které byly ověšeny drahými šperky, jako je řetízek, náramek a korunka, a byla vyrobena z marcipánu, u něhož každá z barev měla jinou příchuť. Další cukrovinka vypadala jako obří loď s mohutně se vzdouvajícími plachtami. Každá pochoutka vypadala jinak, avšak všechny stejně lákavě, proto nevěděla, kterou má ochutnat jako první.

Když si dostatečně odpočinula, rozhodla se princezna dále pokračovat ve své cestě. Její další zastávkou byla průmyslová zóna města. Když se k ní přiblížila, překvapilo ji, jak se potkává minulost s budoucností. Vedle zchátralé a již několik let zavřené budovy, které chybělo pár písmen v názvu „Gumárna“, se nacházela firma vyrábějící nanodrát, kde to hýřilo životem. Princezna Myciena se šla se všemi pozdravit a optat se, zda jim nic nechybí a jaká vylepšení by do budoucna uvítali.

Blížil se již večer, když zahlédla za průmyslovou zónou velká světla. Šla se tím směrem podívat, když došla k okraji moře a v dálce zahlédla ostrov. „Alcatraz,“ zašeptala unešeně. Od té doby, co ho dobyl její dědeček (a dodnes slouží jako jeho rezidence) a naučil armádu schopnosti MIRV, bylo nereálné, aby se k budově byť jen někdo přiblížil. Hlavně proto, že dědeček měl rád svůj klid, ale také proto, že v něm bylo i nyní vězněno mnoho nejobávanějších vrahů a nikdo si nepřál, aby se dostali na svobodu.

„Kapitol je již plný hodnostářů, kteří vás očekávají,“ vytrhl Mycienu z přemýšlení Rinbin. „Vím,“ povzdechla si, otáčejíc se směrem, kde se nacházela promenáda, jež ji dovede vstříc jejím povinnostem. Zavěsila se do svého nejlepšího přítele Rinbina a v myšlenkách se těšila, jak bude již konec noci, která bude plná formálnosti a nucených úsměvů. Stejně jako její každý den v paláci…
 
Nahoru