DeletedUser
Host
Cech přijímá (minimální počet bodů 1500), hledáme aktivní hráče, kteří jsou ochotni pomáhat, bojovat za cech (až bude umožněno 
a přitom si tuto hru užívat jako dobrou zábavu.
Psohlavci je historický román Aloise Jiráska. "Psohlavci" je přezdívka Chodů.
Je to hluboce lidský a umělecky pravdivý obraz boje prostých českých lidí proti poddanství a útisku. Je to touha lidu po svobodném a rovnoprávném životě; zároveň v mistrovské zkratce zpodobňuje ušlechtilý odboj někdejších chodských strážců hranic proti tyranskému představiteli cizácké šlechty, Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu, v jedné z nejsmutnějších epoch našich dějin, na sklonku 17. století.
Za starodávna byly našemu Království českému přirozenou a mocnou hradbou hluboké lesy, jež od hřebenů hraničních hor na mnoho mil do vnitra země se rozkládaly.
Stráže zvláště k tomu určené střehly přechody vedoucí tím pomezným hvozdem, opatrujíce zároveň brány zemské, stálé to tvrze a hradby, zřízené na ochranu stezek při hranicích.
Ponenáhlu, zvláště za 13. století, kdy cizí osadníci valem k nám se hrnuli, sami králové naši přestali šetřiti lesů hraničných jako ohrady zemské a dávali cizincům mýtiti část po části. Nejdéle a nejlépe zachoval se pomezný hvozd na straně západní proti Bavorům, na svazích i na úpatí velikolepé Šumavy. Část její a nejdůležitější cesty, vedoucí tudy od Domažlic do Němec, opatrovali od nepaměti Chodové, lid jadrný, otužilý, postavy statečné, mysli udatné.
Chceme jíti v jejich šlépějích, přidej se k nám a pomož nám střežit naše království v této hře, tím, že se k nám přidáš!!!
a přitom si tuto hru užívat jako dobrou zábavu.Psohlavci je historický román Aloise Jiráska. "Psohlavci" je přezdívka Chodů.
Je to hluboce lidský a umělecky pravdivý obraz boje prostých českých lidí proti poddanství a útisku. Je to touha lidu po svobodném a rovnoprávném životě; zároveň v mistrovské zkratce zpodobňuje ušlechtilý odboj někdejších chodských strážců hranic proti tyranskému představiteli cizácké šlechty, Maxmiliánu Lammingerovi z Albenreuthu, v jedné z nejsmutnějších epoch našich dějin, na sklonku 17. století.
Za starodávna byly našemu Království českému přirozenou a mocnou hradbou hluboké lesy, jež od hřebenů hraničních hor na mnoho mil do vnitra země se rozkládaly.
Stráže zvláště k tomu určené střehly přechody vedoucí tím pomezným hvozdem, opatrujíce zároveň brány zemské, stálé to tvrze a hradby, zřízené na ochranu stezek při hranicích.
Ponenáhlu, zvláště za 13. století, kdy cizí osadníci valem k nám se hrnuli, sami králové naši přestali šetřiti lesů hraničných jako ohrady zemské a dávali cizincům mýtiti část po části. Nejdéle a nejlépe zachoval se pomezný hvozd na straně západní proti Bavorům, na svazích i na úpatí velikolepé Šumavy. Část její a nejdůležitější cesty, vedoucí tudy od Domažlic do Němec, opatrovali od nepaměti Chodové, lid jadrný, otužilý, postavy statečné, mysli udatné.
Chceme jíti v jejich šlépějích, přidej se k nám a pomož nám střežit naše království v této hře, tím, že se k nám přidáš!!!