DeletedUser
Host
Daleko na záchodě leží království Zdistava. Sám král tak ten směr nazýval, neboť měl zato, že logickým opakem východu je záchod. Král to používal tak zarputile, že to poddaní přijali za své. Vedlo to však k trapnému omylu. Jednoho dne Zdistav prohlásil, že ochází na záchod. Nic zlého netuše, luštil na záchodě šachovou koncovku až usnul vyčerpáním. Šlechta se svými družinami se mezitím překotně řadila u západní brány města, neboť se všichni domnívali, že král hodlá vyrazit do boje proti králi Bořivoji sídlícímu ještě dále na západě. Král, než by přiznal trapné nedorozumění, vyjel do války.
Vojna se protáhla na celá léta, protože král vlastně válčit nechtěl a boji se vyhýbal, přesto nakonec padl on, jeho dva synové i všichni šlechtici. Poslední nadějí království zůstal neznámý Ambrož ze Smrdutova. Toho nikdy ke dvoru nepouštěli, jelikož jej považovali za ostudu rytířstva. Než se Ambrož naučil bojovat s mečem bylo mu přes třicet a usekl si přitom špičku nosu a levé ucho. A pak ta jeho alergie na zvířata. Že by rytíř vyrazil do boje opěšalý to bylo prostě nemožné. Zasmušilý rytíř unikal před posměchem do hlubokých lesů království. Jednoho dne dorazil ke nádhernému horskému jezeru, do nějž se nořilo zapadající slunce letního soumraku. Na vysoké skále za jezerem stála malá chata. Ambrož doufaje, že tam nalezne přístřeší, neboť se zvedal vítr, nebe potemnělo a zdálo se že přijde bouře, bez meškání vyrazil k chatě. Zabušil nesměle na dveře a čekal. "Co tu chceš lumpe" ozval se ze stavení nepřívětivý ženský hlas. "Prosím o nocleh dobrá ženo" odvětil rytíř. "Chachá tak tedy vejdi poutníče", řekla čarodějnice Světlana strašlivého vzhledu jež otevřela a pobízela Ambrože dál. Rytíř se však k překvapení čarodějnice nijak nevyděsil a hrnul se ke stolu, zvětřivše čerstvou pečeni. "Tak jak se Ti líbím panáčku" dobírala si jej Světlana. "Hm ujde to" prohlásil rytíř a dál se cpal pečeným loupežníkem. "Nechtěl by ses pak vykoupat rytíři" pravila čarodějnice s ironickým úsměvem. "Jasně rád" opáčil radostně Ambrož, jež po několikadenním putování lesy již značně smrděl, vlezl si do kádě a začal se cachtat. Světlana se právě chystala přidat koření a zvednout teplotu, když ji rytíř vybídl "pojď se vykoupat se mnou". Čarodějnice nadšená že se mu líbí hupsla za Ambrožem. Za chvíli se již vzájemně umývali, vzrušení rostlo a ráno pak odhalilo jejich nahá těla spící v náručí. "Je čas vyrazit rytíři, věrný tchoř, již na Tebe čeká". "Cože?" opáčil rozespalý Ambrož, ale opravdu, když otevřel dveře čekal na něj již magicky upravený obrovský tchoř s antialergenní srstí. Rytíř se tedy vhoupl do sedla, políbil Světlanu a vyrazil zachránit království.
Však již bylo načase. Před hlavním městem stály voje krále Bořivoje, připravené k dobývání. Ambrož nemeškal a vyjel jim vstříc. Většina vojáků před hrůznou dvojící prchala, avšak králova garda neochvějně bránila svého panovníka. Rytíř bojoval statečně, ale nakonec mu došly síly a obrátil se na útěk. Zde se však ukázala vada Ambrožova oře. Tchoř totiž trpěl astmatem, čehož si zamilovaná Světlana nepovšimla a tak nějakého útěku nebyl schopen. Zahnaný do úzkých použil svou poslední zbraň a pokropil královu gardu výstřikem ze smrdutých žláz. Příšerný smrad zesílený ještě magickým zásahem, přiváděl rytíře gardy k šílenství. V panice strhali ze sebe smrdutá brnění i šatstvo, včetně krále Bořivoje. Rytíř Ambrož pak snadno naháče zajal a zbylo jen vyjednat podmínky kapitulace. Bořivoj nabízel půl království a ruku princezny Krasomily k tomu. Ambrož ale zůstal věrný Světlaně. "Království naval celý a princeznu si nech" prohlásil a Bořivoji nezbylo než souhlasit.
Ambrož se tak nejen dostal ke dvoru, ale stal se králem spojených království pod jménem Ambrož Smrdutý. Často však odjížděl na svém věrném tchoři za svou čarodějkou k horskému jezeru, pod záminkou, že se jede poradit. Více času však strávili milováním ve stínu borovice na břehu jezera.
Vojna se protáhla na celá léta, protože král vlastně válčit nechtěl a boji se vyhýbal, přesto nakonec padl on, jeho dva synové i všichni šlechtici. Poslední nadějí království zůstal neznámý Ambrož ze Smrdutova. Toho nikdy ke dvoru nepouštěli, jelikož jej považovali za ostudu rytířstva. Než se Ambrož naučil bojovat s mečem bylo mu přes třicet a usekl si přitom špičku nosu a levé ucho. A pak ta jeho alergie na zvířata. Že by rytíř vyrazil do boje opěšalý to bylo prostě nemožné. Zasmušilý rytíř unikal před posměchem do hlubokých lesů království. Jednoho dne dorazil ke nádhernému horskému jezeru, do nějž se nořilo zapadající slunce letního soumraku. Na vysoké skále za jezerem stála malá chata. Ambrož doufaje, že tam nalezne přístřeší, neboť se zvedal vítr, nebe potemnělo a zdálo se že přijde bouře, bez meškání vyrazil k chatě. Zabušil nesměle na dveře a čekal. "Co tu chceš lumpe" ozval se ze stavení nepřívětivý ženský hlas. "Prosím o nocleh dobrá ženo" odvětil rytíř. "Chachá tak tedy vejdi poutníče", řekla čarodějnice Světlana strašlivého vzhledu jež otevřela a pobízela Ambrože dál. Rytíř se však k překvapení čarodějnice nijak nevyděsil a hrnul se ke stolu, zvětřivše čerstvou pečeni. "Tak jak se Ti líbím panáčku" dobírala si jej Světlana. "Hm ujde to" prohlásil rytíř a dál se cpal pečeným loupežníkem. "Nechtěl by ses pak vykoupat rytíři" pravila čarodějnice s ironickým úsměvem. "Jasně rád" opáčil radostně Ambrož, jež po několikadenním putování lesy již značně smrděl, vlezl si do kádě a začal se cachtat. Světlana se právě chystala přidat koření a zvednout teplotu, když ji rytíř vybídl "pojď se vykoupat se mnou". Čarodějnice nadšená že se mu líbí hupsla za Ambrožem. Za chvíli se již vzájemně umývali, vzrušení rostlo a ráno pak odhalilo jejich nahá těla spící v náručí. "Je čas vyrazit rytíři, věrný tchoř, již na Tebe čeká". "Cože?" opáčil rozespalý Ambrož, ale opravdu, když otevřel dveře čekal na něj již magicky upravený obrovský tchoř s antialergenní srstí. Rytíř se tedy vhoupl do sedla, políbil Světlanu a vyrazil zachránit království.
Však již bylo načase. Před hlavním městem stály voje krále Bořivoje, připravené k dobývání. Ambrož nemeškal a vyjel jim vstříc. Většina vojáků před hrůznou dvojící prchala, avšak králova garda neochvějně bránila svého panovníka. Rytíř bojoval statečně, ale nakonec mu došly síly a obrátil se na útěk. Zde se však ukázala vada Ambrožova oře. Tchoř totiž trpěl astmatem, čehož si zamilovaná Světlana nepovšimla a tak nějakého útěku nebyl schopen. Zahnaný do úzkých použil svou poslední zbraň a pokropil královu gardu výstřikem ze smrdutých žláz. Příšerný smrad zesílený ještě magickým zásahem, přiváděl rytíře gardy k šílenství. V panice strhali ze sebe smrdutá brnění i šatstvo, včetně krále Bořivoje. Rytíř Ambrož pak snadno naháče zajal a zbylo jen vyjednat podmínky kapitulace. Bořivoj nabízel půl království a ruku princezny Krasomily k tomu. Ambrož ale zůstal věrný Světlaně. "Království naval celý a princeznu si nech" prohlásil a Bořivoji nezbylo než souhlasit.
Ambrož se tak nejen dostal ke dvoru, ale stal se králem spojených království pod jménem Ambrož Smrdutý. Často však odjížděl na svém věrném tchoři za svou čarodějkou k horskému jezeru, pod záminkou, že se jede poradit. Více času však strávili milováním ve stínu borovice na břehu jezera.