Příběh princezny Mycieny, Deník moderní princezny moderního světa-fido007

Fido007

Dopisovatel
Vyšla jsem na balkón naší rezidence, přičemž mě téměř dokonale oslepily ranní paprsky letního, červnového slunce. Vždy když se podívám na ostatní domky kolem ulice, které se tu říká promenáda, mám pocit jako by naše rezidence byla palác. Už chybí snad jen věžičky a vodní příkop. Vrátila jsem se zpět do pokoje, oblékla jsem si své oblíbené oblečení, ke kterému jsem dnes přidala i náramek, ručně vyráběný kamarádem mého přítele, který jsem od něho dostala k narozeninám již před měsícem. Můj otec byl již v práci, v historické budově skutečného paláce, přece jenom jako král našeho skromného království, si palác zaslouží. Není to sice zrovna kapitol, ale chýše taky ne. Navíc to nemá daleko, je to hned na konci promenády.

Takže jak jste asi pochopili, jsem princezna. Překvapení, že? Princezna království, které kdysi dávno někdo dobyl, a do teď prakticky nezměnilo hranice.

Víte, jak jsem říkala, že je naše rezidence velká?? Je to nic, v porovnání se zahradou. Fontána, keře ostříhané do podob různých zvířat, ovocné i okrasné stromy, kvetoucí rostliny, a někdy i živý páv. Ráda si tam vždy najdu nejtišší zákoutí a čtu si. Je to taková, obrazně řečeno, oáza klidu.

Bohužel, ani princezny se nevyhnou procesu vzdělávání, tak i já musím do školy. Ale tam se nic zajímavýho neděje. Věcem, jako je optické vlákno, nanočástice nebo nanodrát stejně nerozumím. Štěstí, že se dnes učíme Jen do čtvrt na jednu. Pak přijedu domů, odhodim školní věci, přece jen je pátek, a jdu ven s kámoškama. Celkem je nás 5. Já jsem ta bohatá, pak je tu Amy, ta otravně chytrá, pak Julia, ta nejvíc ukecaná, pak Kaitlyn, ta nám tu snižuje průměrné IQ a dělá největší zlatokopku, a pak Eliza. Pěkná, chytrá, no prostě moje nejlepší kámoška. No a pokaždé, když jdeme jako holky ven, nesmíme zapomenout na nakupování, no ne? Naší první zastávkou byli cukrovinky, možná trochu překvapivý, ale co už… i holky mají někdy hlad. Pak samozřejmě nějaká to kosmetika, že… obchod měl divný název, MIRV, ale na tom nám nezáleželo. Avšak samozřejmě že Amy nezapomněla dodat, že MIRV je vojenský termín pro… už ani nevím, pro co. Když jsme skončily s nakupováním, šly jsme dál po městě, a při tom jsme si neustále povídaly. Když jsme šly kolem kina, všimla jsem si plakátu o filmu Alcatraz, řekla jsem si, že bych to chtěla vidět, ale pak jsem šla ihned dál. Bloudily jsme po městě, a pak jsme došly ke kasinu Karavansaraj. I já si pamatuji, že tam kdysi stávala gumárna, později i továrna na tužky. A teď je tu tahle obluda plná pití, jídla a peněz. A vzhledem k tomu, že jsme v sobě už jeden drink měly, nebyl pro nás problém vejít dovnitř a pořádně se bavit.

Z toho večera si nic nepamatuju. Vlastně ani nevím, jak jsem se dostala domů. Jen doufám, že jsem neprovedla něco, čeho bych litovala.

POKRAČOVÁNÍ JINDY…

Poznámka: ani nevíte jak je těžký, mozek-otupující psát ich-formou o životě moderní mladé princezně…